Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2007

Existuje Santa Claus?

Na světě je asi dvě miliardy dětí (osoby mladší 18 let). Protože Santa nenavštěvuje děti Muslimů, Hindů, Židů a Buddhistů, snižuje to počet navštívených na 15%, čili asi 378 miliónu (podle Úřadu pro Populaci). Průměrná hodnota 3.5 domácnosti na dítě znamená 108 miliónů domů, přičemž předpokládáme existenci alespoň jednoho hodného dítěte v každém. Santa pracuje o Vánocích zhruba 31 hodin, díky různým časovým zónám. Předpokládejme, že cestuje na západ (což je logické). Celkově to znamená 967.7 návštěv za sekundu. To znamená, že pro každý Křestaňský dům s hodným dítětem má Santa asi 1/1000 sekundy na zaparkování saní, vysednutí, sestup krbovým komínem, naplnění ponožek, snědení občerstvení, které pro něj bylo připraveno, výstup komínem, nasednutí do sani a přesun k dalšímu domu. Když předpokládáme, že těchto 108 milionů domů je rovnoměrně rozloženo okolo Země (což není pravda, ale postačí to pro naše výpočty) znamená to 0.78 mil mezi dvěma domy, celkově 75.5 miliónů mil, nepočítaje přest…

"Smažák"

Mám tady tip na výbornou a rychlou večeři, přičemž odpadá obalování sýra v trojobale. Není to tak tučné a sýr nevytéká na pánvi. Postup je velmi jednoduchý.....POTŘEBNÉ INGREDIENCE (na 6 porcí)
150 g tvrdého sýra
200 g šunky
6 celých vajec
tuk a strouhanku na vymaštění
(libovolné koření)
A samozřejmě nějakou nádobu nejlépe velký hrnek(polívkový) nebo nerezovou či keramickou misku.POSTUP
Sýr nastrouháme a šunku nasekáme na malé kousky. Hrnky řádně vymastíme, vysypeme strouhankou a jdemeplnit....Začínáme vrstvou strouhanéhosýra . Na sýr následuje nasekaná šunka. Našunku rozklepneme 1 vajíčko. Na vajíčko opět navrstvíme šunku. A nakonec opět vrstvu strouhaného sýra. Naplněné hrnky vložíme do vyššího plechu nebo pekáčku a zalijeme vroucí vodou , tak do½výšky hrnečků. Celé vložíme do rozpálené trouby a pečeme při vysoké teplotě cca 230 stupňů po dobu cca 20 minut do zlatohnědé barvy.Podáváme z vařenými či opečenými brambory a tatarskou omáčkou.Dobrou chuť!
Recept doporučuju z vlastní zklušenost…

PowerShot!

Dnes jsem celé odpoledne strávil klikáním. Brouzdal jsem po netu a nevím jak, ale dostal jsem se k foťákům. Už dlouho mám v plánu vyměnit svůj kanón(Canon A60).Ve své době jeden z nej kopmaktů na trhu, který dostal mnoho ocenění. Ale, kde jsou ty časy. Ne že by už byl na fotohřbitově, ale už je to stařík a nemá tam daleko. Občas zlobí a má něco(a někoho-tím nemyslím sebe) za sebou. Mám ho již 40 měsíců(něco přes 3 roky) a za tu dobu technika značně pokročila a s ní i moje nároky. Takže současné funkce pro mě již nejsou dostačující, a proto jsme se začal pokoukávat po novém. Dnešní nabídka fotoaparátu a vůbec veškeré elektroniky je tak široká, že zorientovat se, dá dost práci. Naštěstí tomu trošinku rozumím a vím co chci, tudíž to bylo jednodušší. Při výběru čehokoli si člověk musí dát otázku co chce a pak podle toho vybírat (a že je z čeho). Moje první otázka nebyla jestli na to mám prachy. Nemám( i když ráno jsme se ještě měl:( ). Ptal jsem se sám sebe:Chci opět Canon nebo dám předn…

Medvědín z mobilu. A česky.

Majitelé nových modelů telefonů Sony Ericsson mají stejně jako já možnost publikovat na svůj blog přímo z mobilu. Tuhle vymoženost jsem sice objevil hned když jsme měl telefon nový, ale začal jsme se tomu věnovat až teď. Má to výhodu v tom, že když máte aktuální myšlenku můžete ji hned publikovat.Jako často já. A navíc je teď blogger.com i česky, takže blogování a je mnohem jednodušší.
Hned na začátek Moon na dvorku Naděje;)

Svaťa potápěč!

Jedině blázen muze běhat po venku v ploutvích když je 5*C

(Je)seník(y)

Cestou z Vlachovic

Po tom co jsme domluvili ještě nějaké detaily co se týče tábora a po zjištění ,že se nám provětrají peněženky, když jsme zjistili, že ubytování na táboře bude dvojnásobně dražší, jsme se v doprovodu paní z vesnice a velmi mírného kapkání vrátili dolů do Vlachovi, vysadili paní a vydali se směr rodné Otrokovice. Zpátky jsme nejeli přes pekelný kopec Doubrava, ale vzhledem k méně klikaté cestě jsme jeli přes Dolní Lhotu. Ještě než jsme v Haluzicích změnil směr, zastavili jsme nad dědinou vystoupili z auta a počali všichni telefonovat neboť jako první nám volala Zuzka že jí padá klubovna na hlavu.Očekávané přívalové deště již postihli Otrokovice a počali společně s panem větrem páchat škody. Stáli jsme na kopci a na jedné straně ve směru naší cesty, černota mraků splývala s černotou lesa na kopci a na druhé vysvítalo mezi mraky sluníčko. Nad námi bylo šedo, vál vlahý větřík a ptáčci si prozpěvovali. Nebylo tedy kam spěchat. I přesto jsme se rozjeli vstříc hromům, bleskům, dešti a vichři…

Poděkování

Chci poděkovat všem, kteří mi v roce 2006 poslali maily :

díky vaší dobrotě :
- jsem přestal pít coca-colu, neboť se s ní čistí skvrny na wc
- už ani nechodím do kina, neboť se bojím, že si sednu na infikovanou jehlu aids
- potím se, neboť již nepouživám doedoranty, dozvěděl jsem se totiž, že způsobují rakovinu
- již neparkuji v krytých parkovištích, neboť se bojím, že mi někdo daruje parfém, aby mě nadrogoval a znásilnil
- všechny moje úspory jsem poslal na účet amy bruce, chudého dítěte, které čeká na transplantaci srdce již alespoň posté a je zajímavé, že od roku 1995 má stále 7 let.
- můj mobil nokia, který jsem měl dostat zadarmo stále nepřišel a ani lístky do disneylandu
- 21 x jsem přeložil oslavu svých narozenin, neboť stále čekám na donášku vína zdarma a všichni mí přátelé již se mnou nemluví
- zapsal jsem své jméno na list s dalšími 3000 jmény na záchranu veveřice z mozambiku, která má každou chvíli vyhynout (a je tak vzácná, že ji ještě nikdo neviděl!)
- dozvěděl jsem se po 170-té, ž…

Vtipná neděle:o)

Atletické závody a probíhá hod kladivem.
Do klece vstoupí Čech roztočí kladivo a hodí 81metrů.
Následuje velký potlesk a reportér se ptá závodníka, kde že se to naučil takhle házet?
Čech odpoví: "Jsem kovář a s kladivem pracuju dnes a denně."
Po něm nastoupí Slovák a dosáhne výkonu 82metrů. Ještě větší potlesk a reportér se ptá na to samé.
Slovák odpoví: "Jsem dřevorubec, pracuji v lese a proto mám takovou sílu."
Jako poslední jde na řadu cikán, opře se do toho a naměří mu 85metrů.
Obrovské ovace a udivený reportér se táže, kde pracuje on.
Cikán odpoví:"Jsem nezaměstnaný."
Reportér se proto ptá, jak je možné, že má takovou sílu?
Cikán na to: Když jsem byl malý, tak mi dědeček povídal, jak ti někdo dá do
ruky kladivo, lopatu nebo něco podobnýho, tak to zahoď jak nejdál můžeš...

Po ulici kráčel dobrý, čestný Róm. Najednou, z ničeho nic, přiběhl k němu zákeřný důchodce, napíchl se mu na nůž a vnutil mu svoji peněženku..

Šejk posílá svého syna na studie do Ameriky. Po 14…

Nejsem z cukru...

…takže když zmoknu tak se nerozpustím. Zkusili jste někdy jít v dešti s vědomím, že deštník máte v batohu? Zkuste to. Opravdu. Já to mám právě za sebou. Šel jsem se projít, ale začalo pršet a tak sem zašel na pivo. Dvě. Ale víc ne. A když jsem se vracel, čekaje na zastávce na bus a pln myšlenek, které ve mně vyvolávaly spoustu pocitů, sem začal přemýšlet co tak asi dneska večer lidi dělají…Napřed jsem si vzpomněl na své nejbližší. Někdo si užívá poslední divokou párty se spolužákama, někdo pije pivo s kámošem v nové hospodě, někdo sedí u PC a hraje hry, někdo brouzdá po netu, někdo drtí čas na ICQ, někdo se dívá na film ať už sám nebo nesám, někdo je v práci, někdo jede z práce, někdo jede do práce, někdo se opíjí na diskotéce, někdo se právě vyboural, někdo právě ukájí chtíč, někdo páchá hygienu, někdo píše do blogu, někdo píše mail, někdo tankuje benzín, někdo sedí na rybách, někdo právě usíná, někdo už tvrdě spí, někdo bdí a myslí na někoho, někdo bdí a myslí na všechny, někdo bdí…

Viikend!

Chtěl jsem napřed reagovat jen v diskuzi pod Lindiným spotem Parádní, ale jak jsem se rozepsal tak jsem si řekl, že by nebylo na škodu napsat po dlouhé době taky něco do svého blogu.
Ten víkend za to totiž stojí. Myslím, že to byl parádní víkend a opět se ukázalo, že když chceme, dokážeme udělat i kus práce a že jsme dobrá parta. Až na to fiasko s tím filmem v pátek večer. A z toho nedělního večera jsem neměl špatný pocit. Měl jsem takový pocit, jakoby končila jedna kapitola života. Ne moje, ale mám k ní blízko. Bylo vidět na všech (holkách), že jim to leží v hlavě. Ale na všem co končí je pěkné, že něco nového začíná…Vím, klasika, ale je to pravda…
Asi to vezmu pozpátku..V neděli ráno jsem jel za otcem do Olomouce dát mu „nový“ počítač, protože zatoužil být spojen se světem pomocí internetu. Sice se ten PC napřed nechtěl rozjet, ale nakonec se mu muselo chtít:) Zvládl jsem i rychlokurz obsluhy PC a Internetu.
Sobotní grilovačka u nás byla taková zvláštní. Teda alespoň mě se zdála. Kro…

Všechny barvy konce

Klíček v dlani

Vracím se domů po zvláštně prožitém dni a po hodně shibiii večeru s pocitem, že mít postel, která je jen moje, je jedna z nejlepších věcí na světě. V ruce žmoulám obyčejný malinký klíček, který mě dělí od mojí postele a procházím zkrz centrum dění na Baťově, kolme Společenského domu, kde to ovšem žije asi hlavně v sobotu večer.Vidím okna vibrující pod tlakem beatu z diskotéky; refletory prosvítající skrze škvíry mezi težkými závěsy; spoustu mladých lidí čekajících na noční autobus; pobíhající teenagery jen tak v tričku; párečky líbající se na lavičkách; mladíka čůrajícího do porstřed okrasného záhona; partičku, která hraje flašku, ale vítězí ten, kdo se trefí do odpadkového koše z dálky, jinak sbírá střepy. A přehlédl jsem jistě nějaké zvracející za rožkem či v keříku. Ještěže mám svoji postel..

Životní priority

Jsem na samém konci týdne. Za půl hodiny je půlnoc a ještě než v peřinách vyčkám na následující den, honí se mi hlavou myšlenky za posleních několik hodin či dní. Kromě týdne, který přímo překypoval myšlenkami v mé hlavě, až jsem měl pocit, že se mi hlava roztrhne se my taky vybavují situace z jeho závěru, tedy z víkendu. Který byl opět nabouchaný. Mimochodem myšlenka o zrušení blogu mě přešla. Myslím, že jsou důležitější věci, než přemýšlet o zrušení blogu. A právě priority mě přivedly k napsání tohodle spotu. Právě dnes jsem zažil tři situace, které se mi daly dohromady až před chvílí, když jsem zažil tu poslední. Napřed první. Dnes jsme se byli podívat za mojí babičkou na ARO. Ve svých téměř 88 letech a ne moc dobrém zdravotním stavu si zlomila krček, musela na operaci a teď je odkázánana přístroje. Ne, že by ji udržovali při životě, ale pohled na moji babičlu opletenou hadičkam a kablíky na pokoji s dalšími podobně, ne-li hůře, vypadajícími lidmi v nemocnici, která mě svým vzezře…

1060

Je pondělí po docela hodně nabouchaném víkendu. Myslím, že všichni, co čtou, tak ví co tím "nabouchaný" myslím. Hlavou se mi dnes v práci honilo asi tísícšedesát myšlenek a jedna z nich taky byla, že asi zruším svůj blog, protože mám pocit, že jsou věci, které bych neměl říkat celému světu , ale jen mezi 4 očima. Možná se z toho ale vyspím a možná taky ne.

Hľadám ťa - ajsíkjů

Dostal jsem mailem vtipný text o tom jak poznám, že žiju v roce 2007...třeba tak, že bez přemýšlení zadám svůj PIN mikrovlnce, mám již 4 roky stejné pracovní místo, ale tři různé firmy, po dlouhém dni v práci se doma hlásím firemním jménem v telefonu. Ale taky tak, že posílám mail kamarádovi, který sedí hned vedle mě, že když ráno vstanu, ještě před kafem spustím Outlook, propadnu panice, když vyjdu z domu bez mobilu a vrátím se pro něj, že při úsměvu nakláním hlavu...:-) nebo taky, že jsem ztratil kontakt s přáteli, kteří nemají mail...A co je na tom všem kromě toho, že se tomu zasměju smutné? Že je to všechno pravda! Kdo je z roverů nejméně informovaný člověk? John. A proč? Zkuste tipovat.... jo, nemá mail. Co myslíte, že udělám první když přijdu domů z práce? Přečtu si maily a zapnu ICQ. Nebo, zkuste někdy nechat mobil ráno doma. Budete celý den nervozní. Proč jsou lidi na ICQ neviditelní, nechtějí, aby jim někdo psal? Nebo proč mají ve statusu napsáno, nepište mi jsem napruzený! T…

ujela mu "Ovečka"

Mám pocit, že je čas napsat další spot... Je sice pravda, že spisovatel ze mě asi (asi určitě) nikdy nebude, ale občas se najde pár věcí, se kterými se chci podělit s ostatními. Možná bych měl začít víc číst, abych mohl víc psát.
Sobotní ples, tedy ples hasičský, fašankový, mi udělal další obrázek, jak může takový ples vypadat. Kromě toho, že panu kapelníkovi ujela "Ovečka" a další songy, které se střídaly v rytmu polka, polka, valčík, polka, polka, polka, ploužák, valčík, polka,....bylo docela komické, jak s průběhem večera přibývala společenská únava a naproti tomu odpadaly společenské konvence. A při pohledu na dvouřad držící se kolem ramen, který zpívaje mě neznámou lidovou píseň osvěžoval se domácí slivovicí jsem si říkal, co ti všichni asi dělají. Kdo je pan ředitel, kdo je paní, učitelka, kdo je pan obchodník, kdo je paní v trafice, kdo je pán za volantem, kdo je pán s lopatou,... Nakonec se všichni klátili ve stejném rytmu na jakoukoliv hudbu. Když jsem si představil,…

Milý deníčku

Nebo spíš milý blogíčku? Při zakládání tohodle blogu mě napadla otázka, proč to vlastně dělám? Proč to vlastně všichni dělají? Když se ještě děníky psali do deníku a schovávali se pod polštář, tak si je četl většinou jen pisatel, tedy spíš pisatlka, protože neznám mnoho kluků, co by si psalí deník. Myslím že lidé mají potřebu se vyjadřovat, dávat najevo své pocity a názory ostatním. To bylo asi to, co mě vedlo k tomu, založit si blog. A proč tady a teď? No, protože sem si tady a teď četl V cilindru, a to mě inspirovalo k tomu, abych své myšlenky o blogu zrealizoval. Jako shodou náhod se ke mě dostaly dva články z Novinek.cz jeden byl zápis z blogu mladén pisalele na Novinkách o ůrovni diskůzí pod články. Psal že, takového zvěrstva se dále nechce účastnit a tak si založil blog a své názoy a pocity bude vyjaldřivat takhle. Další článek se týkal "průkopníka" českého blogingu, Ostravaka Ostavskeho. Článek o tom že vydává poslední, šestou, knihu ze svými zapisky a že se "sta…