Přeskočit na hlavní obsah

ujela mu "Ovečka"

Mám pocit, že je čas napsat další spot... Je sice pravda, že spisovatel ze mě asi (asi určitě) nikdy nebude, ale občas se najde pár věcí, se kterými se chci podělit s ostatními. Možná bych měl začít víc číst, abych mohl víc psát.
Sobotní ples, tedy ples hasičský, fašankový, mi udělal další obrázek, jak může takový ples vypadat. Kromě toho, že panu kapelníkovi ujela "Ovečka" a další songy, které se střídaly v rytmu polka, polka, valčík, polka, polka, polka, ploužák, valčík, polka,....bylo docela komické, jak s průběhem večera přibývala společenská únava a naproti tomu odpadaly společenské konvence. A při pohledu na dvouřad držící se kolem ramen, který zpívaje mě neznámou lidovou píseň osvěžoval se domácí slivovicí jsem si říkal, co ti všichni asi dělají. Kdo je pan ředitel, kdo je paní, učitelka, kdo je pan obchodník, kdo je paní v trafice, kdo je pán za volantem, kdo je pán s lopatou,... Nakonec se všichni klátili ve stejném rytmu na jakoukoliv hudbu. Když jsem si představil, že domů pojedu s první cenou tomboly v náručí, chtěl jsem tu vepřovou hlavu raději nevyhrát. Když jsme se ale dověděli, že na 25 cen v tombole připadá asi 2000 losů můj strach o první cenu odpadl. A nedoufal jsem už ani v plastový barel či dřeváky:)

Komentáře

El píše…
Ha hááá... asi mi to nebudeš věřit, ale mám obvykle na takových akcích stejné pocity... vidět trsajícího starostu a hopsající učitelku ze základky je docela veselé, něco jako představit si rodiče tvořící mě nebo třeba svého nadřízeného na záchodě. A taky se ptám, kam lidi schovali svou přirozenost a proč jsou schopní ji ukázat jen na takové akci, kde se posilní alkoholem a doufají, že se ztratí v davu.
Anonymní píše…
víš lindo, to bude asi tím, že našeho (teď už bývalého) starostu jsem zatím na žádné podobné akci nepotkal. buď na ně nechodím já, nebo on. ale na akcích, na kterých jsem ho potkal se vždycky choval prostě jako starosta, jako veřejná osoba. bylo by docela zábavné, kdybych ho potkal někde v hospodě a nachytal ho tam, jak nadává na státní politiku, mluví sprostě nebo se opíjí do němoty. je dost možné, že už bych se na něj nedíval jako na pana starostu, ale jako na obyčejného hulváta a ožralu. myslím, že takový člověk, který se každý den musí chovat neutrálně a oficiálně, se dokáže jen velmi těžko přepnout do nějaké přirozené role. prostě se pobavit a nemyslet při tom na to, co o tobě napíšou další den noviny, nebo si o tobě pomyslí ostatní. a to neplatí jen pro starostu, ale i pro ty úředníky, učitelky, vedoucí a nadřízené.

a když se vrátím k tomu starostovi, ten by se nedokázal ztratit v davu ani kdyby chtěl sebevíc.

tak, teď jsem se teprv podíval, jak je to dlouhé. tomu angláni říkají verbal diarrhoea.
El píše…
Děkuju za vyčerpávající výklad :o) Nemyslím si ale, že existují jen dvě možnosti, jak se chovat - buď upjatě, neutrálně, nebo prostě pařit a kašlat na to, co říká okolí. Musí být něco jako zlatá střední cesta, ne?
Když to vezmeš do důsledku, nikdo by se neměl nikdy chovat jako hulvát nebo prostě nějak nevhodně, protože každý hájí čest nějaké skupiny lidí... hájíme čest své rodiny, skautu, firmy...
Anonymní píše…
no vidíš, to je na tom právě ta prekérka. je určitě možné uhájit čest a přitom se i pobavit, ale nejlíp to samozřejmě jde tam, kde tě lidé neznají a můžeš se tam ztratit v davu, nebo mezi kamarádama, kteří jsou na takové věci zvyklí. a když si člověk přizná, že v tom není sám, že tam má kamarády, kteří to cítí podobně, tím spíš mu přestane záležet na názoru ostatních...
ale to už jsme se dostali k principu fungování jakékoliv skupiny lidí. prostě, záleží jen na nás, jak budem na takové lidi nahlížet, jestli se dokážeme vžít do jejich role, pochopit jejich chování. a pak si můžem utvořit názor, může nás to pohoršit, můžem jim to schválit nebo se s tím smířit, a nebo si o tom můžem pomyslet úplně něco jiného. v každém případě se to ti lidé o nás nedozvědí, protože z cizích lidí jim svůj názor řekne málokdo a z jejich kamarádů nikdo takový názor zvenčí nemá.

zas to bylo jaksi dlouhé, což? :-)
Méďa píše…
Hele, řešte si názory na pana (bývalého) starostu doma,jo..:)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Existuje Santa Claus?

Na světě je asi dvě miliardy dětí (osoby mladší 18 let). Protože Santa nenavštěvuje děti Muslimů, Hindů, Židů a Buddhistů, snižuje to počet navštívených na 15%, čili asi 378 miliónu (podle Úřadu pro Populaci). Průměrná hodnota 3.5 domácnosti na dítě znamená 108 miliónů domů, přičemž předpokládáme existenci alespoň jednoho hodného dítěte v každém. Santa pracuje o Vánocích zhruba 31 hodin, díky různým časovým zónám. Předpokládejme, že cestuje na západ (což je logické). Celkově to znamená 967.7 návštěv za sekundu. To znamená, že pro každý Křestaňský dům s hodným dítětem má Santa asi 1/1000 sekundy na zaparkování saní, vysednutí, sestup krbovým komínem, naplnění ponožek, snědení občerstvení, které pro něj bylo připraveno, výstup komínem, nasednutí do sani a přesun k dalšímu domu. Když předpokládáme, že těchto 108 milionů domů je rovnoměrně rozloženo okolo Země (což není pravda, ale postačí to pro naše výpočty) znamená to 0.78 mil mezi dvěma domy, celkově 75.5 miliónů mil, nepočítaje přestá

Klíček v dlani

Vracím se domů po zvláštně prožitém dni a po hodně shibiii večeru s pocitem, že mít postel, která je jen moje, je jedna z nejlepších věcí na světě. V ruce žmoulám obyčejný malinký klíček, který mě dělí od mojí postele a procházím zkrz centrum dění na Baťově, kolme Společenského domu, kde to ovšem žije asi hlavně v sobotu večer.Vidím okna vibrující pod tlakem beatu z diskotéky; refletory prosvítající skrze škvíry mezi težkými závěsy; spoustu mladých lidí čekajících na noční autobus; pobíhající teenagery jen tak v tričku; párečky líbající se na lavičkách; mladíka čůrajícího do porstřed okrasného záhona; partičku, která hraje flašku, ale vítězí ten, kdo se trefí do odpadkového koše z dálky, jinak sbírá střepy. A přehlédl jsem jistě nějaké zvracející za rožkem či v keříku. Ještěže mám svoji postel..

"Tak nám zabili Ferdinanda...

....pardon Voldemorta , paní McGonagalová . " Ač se o tom píše všude, včetně Denního věštce a recenze je na každém rohu, musím se i já podělit o zážitky z kina. Harry Potter a relikvie smrti část 2 ., to je to, čemu říkají vyvrcholení desetileté éry kouzelníka z Bradavic . Předně: knížky sem nečetl, filmy sem viděl všechny tento týden a co mi nebylo jasné sem si našel na Wikipedii. Takže řekněme tak něco mezi čtenářem a nečtenářem, vím toho víc než je ve filmech, ale méně než je v knihách. Co se stane ale na konci, jsem si schválně nečetl, aby mě film taky trochu překvapil, napnul a pobavil. Vezmu to od konce. Když shlédnu film a začnou titulky, mívám dva pocity, znáte to všichni. Jeden je úsměv na tváři, spokojenost na duši, prostě pohoda, spokojenost, film byl super a čumendu sem si užil. Druhý je když si řeknu, tak jako dobré no, ale radši sme mohli jít do hospody . A během filmu mám čas se napít, podívat se kolik je hodin, prostě zábava jak televizní noviny. A tentokrát? D