Medvědín

Venku už začíná chumelit a mrznout, v obchoďácích už věšejí baňky kde se dá a zpívající Santa číhá za každým regálem. Za měsíc jsou tady Vánoce. Svátky pohody a klidu, ale taky dárečků:) Doufám že mi letos přineseš zase nějaké dárečky, byl jsem totiž celý rok moc hodný a poslouchal jsem. Píšu ti proto abych ti výběr dárků usnadnil. Sám vím jak je těžké vymýšlet nápadité a praktické dárky třeba na narozeniny. Rozhodně nehodlám vánoční stromeček nějak ořezávát, takže pokud bys mi pod ním chtěl udělat hromádku, pěkně by sis poškrábal zadek! Stejně jako každý rok si pro sichr, že by se pod smrčkem skutečně nic neobjevilo kupuju velké dárky sám. V loni to byl třeba foťák a letos kolo a notebook. To pak když dostanu třeba jen ponožky tak mám aspoň něco z čeho mám radost.Tak a teď k samotným dárečkům. Když už jsme u tech ponožek, tak ponožky ne! Mám jich asi 50 párů v zásobě, takže opravdu ne. Mám rád praktické dárky,protože udělají radost a zároveň poslouží. Co se oblečení týče, je pár věci

Maso na bramborech J ednoduchý recept, při kterém nenaděláte moc nádobí moc se u něj nenadřete a je poměrně rychlý. Pro 4 porce budeme potřebovat: - 600g masa (vepřová kotleta) - 800g brambor cca - tři středně velké cibule - kousek špeku - olej - libovolnou kořenící směs či koření podle chuti - 100ml tatarské omáčky - 300ml jogurtu nebo zakysané smetany - dva stroužky česneku - hromadu zelenin (okurky, rajčata, papriky,...) Příprava: Když to jde, tak den předem si do misky naložíme maso do směsi oleje s kořením. Pozor! s olejem to nepřehánět, jen pár kapek, aby maso nebylo suché. Když to nejde uděláme to teď. Nejprve ale začneme dresingem, aby se česnek trochu rozležel, než se zbytek udělá. Do malé misky dáme jogurt nebo smetanu, tatarku a rozmačkáme česnek. Pořádně promícháme a necháme uležet. Do hlubokého plechu (takový ten normální do trouby) dáme na kostečky nakrájená špek a na p látky nakrájenou cibuli. Pokapeme olejem z masa, aby se brambory nepřipékali a o zbytek se postará špek

Jedu tahle autem domů a najednou " prask" a spojka nespojkuje. Pedál jde na volno. Celkem běžná závada u starších aut. Lanko není věčné a když se na spojku věčně šlape, prostě se časem utrhne. Byl jsem 200m před domem, takže jsem v klidu dojel a zaparkoval. Jenže auto bylo nepojízdné. Nezbývalo tedy než auto do autoservisu odtáhnout. Devatenáctku jsem zapřáhl za vypůjčeného Sviště a jeli jsme. Moje auto řídila Katka já jsem řídil Sviště. Táhnout auto je hodně náročné, člověk musí dávat pořád pozor a musí být velmi opatrný. Při výjezdu na hlavní cestu u Živy směrem ke kruháči, jsem však opatrnosti nedbal a rozjel se se příliš rychle na to, že jsem měl za sebou auto. Ozvala se malá rána a ve zpětném zrcátku jsme uviděl, že je zle.Trhavým pohybem rychlého rozjezdu jsem na taženém Renaultu 19 vytrhl tažné oko i s celou masku s nárazníkem. Ne plasty, ale celý přední rám byl v nezvyklé poloze. Padlo pár sprostých slov, ale jeli jsme dál. Kdo by čekal, že tažné oko bude spojeno

I přesto, že už tři roky jsou pro mě jako pro pracujícího člověka prázdniny jen slovo a ne volno, vnímám toto období jinak než zbytek roku. To asi všichni ale, léto je v plném proudu, "nefunguje" skaut, 90% mých přátel jsou studenti a prázdniny mají, takže to ani tak nevnímám. Je to prostě suprovní období ruku, vždycky se na něj těším. A i když bych mohl jet na dovolenou klidně v září nebo kdykoliv, už to není ono. A co se za ty mé dva měsíce odehrálo? Začaly tradičně táborem. Skautským jak jinak. Letos byl ve velkém-westernovém-stylu. A byl ve Vřesovicích. Tábořiště, které nám padlo do oka patří skatům z Ratíškovic. Tak třeba tam pojedeme i na rok. Dlouho připravovaná Tuning Party u Johna čili velká oslava narozenin letos vůbec nebyla u Johna,ale z nouzových důvodu se konala u klubovny. Čímž jsme porušili, dlouho dodržované, nepsané pravidlo, že v klubovně a u klubovny se nedělají žádné akce.Snad naposled. Oslavu s přáteli předcházela velká oslava rodinná, ve vánočním styl

Moje máti zásadně, nedává do koupelny čisté ručníky když ty špinavé dá do pračky, neobleče čisté povlečení na peřiny, když ty staré dá do praní a nedává nové sáčky do koše, když ten plný vynese. Sakra. Pak to dopadá tak, že vylezu z vany a nemám se čím utřít ,páč když tam člověk leze předpokládá, že v koupelně bývá ručník. Když přijdu později večer unavený domů, musím si ještě natáhnout prostěradlo a povléct peřiny a nebo najít sáčky do koše a nainstalovat je zrovna, když mám ruce plné odpadku..

V sobotu 10.5. jsme byli na výletě v Brumově-Bylnici. Hlavně teda na hradě. Znám pár lidí z Brumova a všichni okolo mě tam byli, takže dost důvodu pro výlet. Navíc jsme se byli podívat v rekreačním centru Pohoda, známém spíše pod názvem "sidonka". Dost mě překvapilo svou velikostí (spíš malostí) a svým umístěním. Zřícenina hradu Brumov mě celkem oslovila. Pěkný výhled, příjemné prostředí, zajímavá expozice ve sklepeních hradu a hudební festival který zrovna začínal. Těm, kteří tam ještě náhodou nebyli mohu jen doporučit.

V honbě za úsporami pohonných hmot přichází americká doručovatelská společnost UPS s revoluční myšlenkou – nezatáčet vlevo. Zdá se to absurdní, ale podle firemního odborníka na plánování tras Toma Dowdyho omezení zatáček vlevo v loňském roce ušetřilo firmě asi patnáct milionů dolarů. o se rovnalo přibližně dvaceti milionům litrů benzinu. Důvodem je podle něho velká spotřeba nákladních vozů v momentě, kdy při odbočování vlevo nejdříve čekají na místě při dávání přednosti v jízdě. Podle jeho výpočtů má totiž stojící doručovatelské auto, většinou hmotnější dodávka, zbytečně vysokou spotřebu a také dochází k většímu opotřebení motoru. Při plynulé jízdě s pravotočivými zatáčkami vyjde celá cesta mnohem úsporněji. Pro letošní rok tak firma předělala veškeré navigační systémy GPS a nastavila digitální mapy tak, aby na trase zdržovalo co nejméně odboček vlevo. Firemní plánovači letos počítají s úsporou až pět set milionů dolarů. Problémy s cenou ropy řeší i další firmy, o zavedení "lev

Jedu autem. Po celém dni kdy jsem dobrovolně a z vlastní zájmu vytvářel hodnoty, vykonával práci bez nároku na jakoukoliv odměnu. Všichni se kterými jsme se ten den viděl, a kteří onu činnost páchali se mnou jsou již jinde. Každý na místě kde je spokojený, někdo sám někdo s jinými lidmi každý prostě jak si to naplánoval.Všichni řekneme zaslouženě a každý jinak svým způsobem odpočívají. Myslím že práce, ona páchaná činnost ten den se vydařila na 98% a zážitky z ní jsou stoprocentní. A to i díky mé zásluze, protože jsme to všechno vcelku dobře naplánoval. Ale i díky všem lidem co se podíleli na bytí té akce.A k tomu všemu z autorádia hraje trochu starý diskotékový hit který jsme zbožňoval! Nebyl moc známy, ale mě dostal a teď ve mě vyvolával vzpomínky. K tomu všemu celou cestu jedu sotva 50km/h, protože vůbec nikam nespěchám a vím že mě čeká relax. A že za sebou mám fajn den. Zkuste se vcítit....znáte ten pocit?

Lidi jezdí jako prasata. Jasným důkazem toho jen nejen hromadná nehoda ze čtvrtka 20.3., ale i moje vlastní zkušenost ze silnic a to moc nejezdím. A nějaké výmluvy na počasí a špatný stav vozovky ať vykládají někde jinde. Je sice pravda, že naše D1 je největší parkoviště ve střední Evropě, velmi často přirovnávané k tankodromu, a že sněhové, nazývejme to vánice ne bouřky, k bezpečnosti jízdy nepřispějí, ale formulace:"přizpůsobit jízdu podmínkám a stavu vozovky", jak se praví v silničním zákoně asi má své opodstatnění a velmi často se na ni kašle. A pak to dopadá tak že se na D1 srazí téměř 200 aut, den na to, kdy se dálnice ve 3.00 ráno zprovoznila, se tak stane hromadná nehoda znova. Podobná situace se stala dnes na A1 v rakousku kde se hromadne srazilo více než 80 aut.A to A1 je oproti naší D1 100 a 1. Druhá věc je to že naše nejstarší dálnice, která se začala stavět už v roce1939 a později 1967, není na podobné situace vůbec připravena a naše policie už vůbec ne takže zd

Po dlouhé době opět píšu;) Ve středu se mi stala celkem vtipná situace. Jedu si tak autem ze služební cesty ze Zlína směr Otrokovice. Již při startovaní na Mokré se auto těžko chytalo, ale nějak sem tomu nevěnoval pozornost. Už při vyjíždění z křižovatky u Sparu na hlavní auto nějak divně poskakovalo, těsně po tom co jsme si řekl, že na Agip nepojedu, páč se tam blbě jede a počkám až třeba na ÖMV, páč kontrolka stavu benzínu svítila jak zběsilá již několik desítek kilometrů. Kolik to jsem však netušil. Jenže vzápětí někde před zastávkou MHD Podhoří sem už věděl že těch kilometrů bylo dost na to, aby v autě došel kompletně benzín a auto nemohlo pokračovat v krasojízdě. Tak jsem dojel na setrvačnost na zastávku a s přiblblým úsměvem jsem se vydal na nejbližší benzínku-již zmíněný Agip. Zde jsem zakoupil kanystr s 5 litry naturalu 95 a kráčel jsem zpátky k autu abych mohl obsah kanystru slavnostně přesunout do nádrže auta a směle pokračovat v cestě domů. Poučení? Sice jsme nešel daleko,