Přeskočit na hlavní obsah

Recept

Maso na bramborech
Jednoduchý recept, při kterém nenaděláte moc nádobí moc se u něj nenadřete a je poměrně rychlý.

Pro 4 porce budeme potřebovat:
- 600g masa (vepřová kotleta)
- 800g brambor cca
- tři středně velké cibule

- kousek špeku
- olej
- libovolnou kořenící směs či koření podle chuti
- 100ml tatarské omáčky
- 300ml jogurtu nebo zakysané smetany
- dva stroužky česneku
- hromadu zelenin (okurky, rajčata, papriky,...)

Příprava:
Když to jde, tak den předem si do misky naložíme maso do směsi oleje s kořením.
Pozor! s olejem to nepřehánět, jen pár kapek, aby maso nebylo suché. Když to nejde uděláme to teď.
Nejprve ale začneme dresingem, aby se česnek trochu rozležel, než se zbytek udělá. Do malé misky dáme jogurt nebo smetanu, tatarku a rozmačkáme česnek. Pořádně promícháme a necháme uležet.
Do hlubokého plechu (takový ten normální do trouby) dáme na kostečky nakrájená špek a na p látky nakrájenou cibuli. Pokapeme olejem z masa, aby se brambory nepřipékali a o zbytek se postará špek.
Na to rovnoměrně rozložíme na tenké plátky nakrájené a oškrábané brambory. Na vrstvu brambor pak po celé ploše rozp
rostřeme nachystané maso. A celý plech pokapeme zbytkem oleje s kořením. Pozor na množství oleje, aby jídlo pak nebylo noc mastné. Pokud je koření málo můžeme ještě navrch přisipat.
Plech strčíme do trouby rozehřáté na 250°C a necháme péct.
Mezitím si na kostky nakrájíme zeleninu a déme do misky.
Sledujeme maso a jakmile má tu správnou upečenou barvu troubu vypneme a necháme ještě chvíli dělat.
Potom plech vytáhneme a společně se zeleninou a dresingem servírujeme. Můžeme podle libosti dochutit, ale myslím nebude třeba,
Dobrou chuť!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Existuje Santa Claus?

Na světě je asi dvě miliardy dětí (osoby mladší 18 let). Protože Santa nenavštěvuje děti Muslimů, Hindů, Židů a Buddhistů, snižuje to počet navštívených na 15%, čili asi 378 miliónu (podle Úřadu pro Populaci). Průměrná hodnota 3.5 domácnosti na dítě znamená 108 miliónů domů, přičemž předpokládáme existenci alespoň jednoho hodného dítěte v každém. Santa pracuje o Vánocích zhruba 31 hodin, díky různým časovým zónám. Předpokládejme, že cestuje na západ (což je logické). Celkově to znamená 967.7 návštěv za sekundu. To znamená, že pro každý Křestaňský dům s hodným dítětem má Santa asi 1/1000 sekundy na zaparkování saní, vysednutí, sestup krbovým komínem, naplnění ponožek, snědení občerstvení, které pro něj bylo připraveno, výstup komínem, nasednutí do sani a přesun k dalšímu domu. Když předpokládáme, že těchto 108 milionů domů je rovnoměrně rozloženo okolo Země (což není pravda, ale postačí to pro naše výpočty) znamená to 0.78 mil mezi dvěma domy, celkově 75.5 miliónů mil, nepočítaje přestá

Klíček v dlani

Vracím se domů po zvláštně prožitém dni a po hodně shibiii večeru s pocitem, že mít postel, která je jen moje, je jedna z nejlepších věcí na světě. V ruce žmoulám obyčejný malinký klíček, který mě dělí od mojí postele a procházím zkrz centrum dění na Baťově, kolme Společenského domu, kde to ovšem žije asi hlavně v sobotu večer.Vidím okna vibrující pod tlakem beatu z diskotéky; refletory prosvítající skrze škvíry mezi težkými závěsy; spoustu mladých lidí čekajících na noční autobus; pobíhající teenagery jen tak v tričku; párečky líbající se na lavičkách; mladíka čůrajícího do porstřed okrasného záhona; partičku, která hraje flašku, ale vítězí ten, kdo se trefí do odpadkového koše z dálky, jinak sbírá střepy. A přehlédl jsem jistě nějaké zvracející za rožkem či v keříku. Ještěže mám svoji postel..

"Tak nám zabili Ferdinanda...

....pardon Voldemorta , paní McGonagalová . " Ač se o tom píše všude, včetně Denního věštce a recenze je na každém rohu, musím se i já podělit o zážitky z kina. Harry Potter a relikvie smrti část 2 ., to je to, čemu říkají vyvrcholení desetileté éry kouzelníka z Bradavic . Předně: knížky sem nečetl, filmy sem viděl všechny tento týden a co mi nebylo jasné sem si našel na Wikipedii. Takže řekněme tak něco mezi čtenářem a nečtenářem, vím toho víc než je ve filmech, ale méně než je v knihách. Co se stane ale na konci, jsem si schválně nečetl, aby mě film taky trochu překvapil, napnul a pobavil. Vezmu to od konce. Když shlédnu film a začnou titulky, mívám dva pocity, znáte to všichni. Jeden je úsměv na tváři, spokojenost na duši, prostě pohoda, spokojenost, film byl super a čumendu sem si užil. Druhý je když si řeknu, tak jako dobré no, ale radši sme mohli jít do hospody . A během filmu mám čas se napít, podívat se kolik je hodin, prostě zábava jak televizní noviny. A tentokrát? D