Medvědín

Po tom co jsme domluvili ještě nějaké detaily co se týče tábora a po zjištění ,že se nám provětrají peněženky, když jsme zjistili, že ubytování na táboře bude dvojnásobně dražší, jsme se v doprovodu paní z vesnice a velmi mírného kapkání vrátili dolů do Vlachovi, vysadili paní a vydali se směr rodné Otrokovice. Zpátky jsme nejeli přes pekelný kopec Doubrava, ale vzhledem k méně klikaté cestě jsme jeli přes Dolní Lhotu. Ještě než jsme v Haluzicích změnil směr, zastavili jsme nad dědinou vystoupili z auta a počali všichni telefonovat neboť jako první nám volala Zuzka že jí padá klubovna na hlavu.Očekávané přívalové deště již postihli Otrokovice a počali společně s panem větrem páchat škody. Stáli jsme na kopci a na jedné straně ve směru naší cesty, černota mraků splývala s černotou lesa na kopci a na druhé vysvítalo mezi mraky sluníčko. Nad námi bylo šedo, vál vlahý větřík a ptáčci si prozpěvovali. Nebylo tedy kam spěchat. I přesto jsme se rozjeli vstříc hromům, bleskům, dešti a vichřic

Chci poděkovat všem, kteří mi v roce 2006 poslali maily : díky vaší dobrotě : - jsem přestal pít coca-colu, neboť se s ní čistí skvrny na wc - už ani nechodím do kina, neboť se bojím, že si sednu na infikovanou jehlu aids - potím se, neboť již nepouživám doedoranty, dozvěděl jsem se totiž, že způsobují rakovinu - již neparkuji v krytých parkovištích, neboť se bojím, že mi někdo daruje parfém, aby mě nadrogoval a znásilnil - všechny moje úspory jsem poslal na účet amy bruce, chudého dítěte, které čeká na transplantaci srdce již alespoň posté a je zajímavé, že od roku 1995 má stále 7 let. - můj mobil nokia, který jsem měl dostat zadarmo stále nepřišel a ani lístky do disneylandu - 21 x jsem přeložil oslavu svých narozenin, neboť stále čekám na donášku vína zdarma a všichni mí přátelé již se mnou nemluví - zapsal jsem své jméno na list s dalšími 3000 jmény na záchranu veveřice z mozambiku, která má každou chvíli vyhynout (a je tak vzácná, že ji ještě nikdo neviděl!) - dozvěděl jsem se po

Atletické závody a probíhá hod kladivem. Do klece vstoupí Čech roztočí kladivo a hodí 81metrů. Následuje velký potlesk a reportér se ptá závodníka, kde že se to naučil takhle házet? Čech odpoví: "Jsem kovář a s kladivem pracuju dnes a denně." Po něm nastoupí Slovák a dosáhne výkonu 82metrů. Ještě větší potlesk a reportér se ptá na to samé. Slovák odpoví: "Jsem dřevorubec, pracuji v lese a proto mám takovou sílu." Jako poslední jde na řadu cikán, opře se do toho a naměří mu 85metrů. Obrovské ovace a udivený reportér se táže, kde pracuje on. Cikán odpoví:"Jsem nezaměstnaný." Reportér se proto ptá, jak je možné, že má takovou sílu? Cikán na to: Když jsem byl malý, tak mi dědeček povídal, jak ti někdo dá do ruky kladivo, lopatu nebo něco podobnýho, tak to zahoď jak nejdál můžeš... Po ulici kráčel dobrý, čestný Róm. Najednou, z ničeho nic, přiběhl k němu zákeřný důchodce, napíchl se mu na nůž a vnutil mu svoji peněženku.. Šejk posílá svého syna na studie do

…takže když zmoknu tak se nerozpustím. Zkusili jste někdy jít v dešti s vědomím, že deštník máte v batohu? Zkuste to. Opravdu. Já to mám právě za sebou. Šel jsem se projít, ale začalo pršet a tak sem zašel na pivo. Dvě. Ale víc ne. A když jsem se vracel, čekaje na zastávce na bus a pln myšlenek, které ve mně vyvolávaly spoustu pocitů, sem začal přemýšlet co tak asi dneska večer lidi dělají…Napřed jsem si vzpomněl na své nejbližší. Někdo si užívá poslední divokou párty se spolužákama, někdo pije pivo s kámošem v nové hospodě, někdo sedí u PC a hraje hry, někdo brouzdá po netu, někdo drtí čas na ICQ, někdo se dívá na film ať už sám nebo nesám, někdo je v práci, někdo jede z práce, někdo jede do práce, někdo se opíjí na diskotéce, někdo se právě vyboural, někdo právě ukájí chtíč, někdo páchá hygienu, někdo píše do blogu, někdo píše mail, někdo tankuje benzín, někdo sedí na rybách, někdo právě usíná, někdo už tvrdě spí, někdo bdí a myslí na někoho, někdo bdí a myslí na všechny, někdo bdí