sobota 23. června 2007

Cestou z Vlachovic

Po tom co jsme domluvili ještě nějaké detaily co se týče tábora a po zjištění ,že se nám provětrají peněženky, když jsme zjistili, že ubytování na táboře bude dvojnásobně dražší, jsme se v doprovodu paní z vesnice a velmi mírného kapkání vrátili dolů do Vlachovi, vysadili paní a vydali se směr rodné Otrokovice. Zpátky jsme nejeli přes pekelný kopec Doubrava, ale vzhledem k méně klikaté cestě jsme jeli přes Dolní Lhotu. Ještě než jsme v Haluzicích změnil směr, zastavili jsme nad dědinou vystoupili z auta a počali všichni telefonovat neboť jako první nám volala Zuzka že jí padá klubovna na hlavu.Očekávané přívalové deště již postihli Otrokovice a počali společně s panem větrem páchat škody. Stáli jsme na kopci a na jedné straně ve směru naší cesty, černota mraků splývala s černotou lesa na kopci a na druhé vysvítalo mezi mraky sluníčko. Nad námi bylo šedo, vál vlahý větřík a ptáčci si prozpěvovali. Nebylo tedy kam spěchat. I přesto jsme se rozjeli vstříc hromům, bleskům, dešti a vichřici. Teprve cestou do Zádveřic nám začalo opravdu hodně pršet a rychlost naše i aut kolem se zpomalila tak na 50, páč víc to nešlo, nechtěl-li někdo riskovat alternativní cestu v příkopu či srážku s někým jiným.V hustém dešti jsme jeli v podstatě až do Otrokovic. Krom toho, že nebylo vidět skoro nic přes hustotu kapek tak ani mé pokažené ovládání od ventilace mě nepomohlo. Vzduch foukal jen na nohy a na nás, ale na okno ne, takže zamlžené okna měl na starosti John s jelenicí:) Akční to začalo být teprve v Zlíně když jsme se začali brodit v desítkách centimetrů vody na cestě a ze Zlína, který je v kopci se stala jedna velké řeka s mnoha potůčky kolem, takže třeba od Velkého kina na Náměstí práce tekl jede velký potok beroucí s sebou vše drobné co bylo na cestě. Nedalo se jet ani v pravém pruhu neboť kraj cesty byla jedna velká kaluž. A chvíli jsem nevěděl jestli si nemám začít říkat pan kapitán namísto pan řidič..Od špáru dál už byla cesta klidnější.Další vzrůšo nastalo až v Vítkovicích kde se neznámo z kterých kopců, když tam žádné nejsou, vzalo na cestě a v příkopě obrovské množství vody, tak, že i Hřiště Viktorky bylo jedno velké brouzdaliště. Opodál lidé s telefonem v ruce bezmocně mávali rukama nad zatopeným sklepem a garáží. Vše bylo jasné když jsme uviděli kanál z kterého do výše 20 cm proudem vytékala voda. Další velké překvapení nás čekalo až na Baťově, kde teda už nepršelo tolik a tak byli i vidět. Prohnal se tu docela silný větřík, páč lámal vše co mu přišlo do cesty. Vzrostlé lípy vyvracel z kořenů a statné smrky lámal v půlce. Ohýbal malé stromky, lámal bezohledně větve. Otvíral střechy jako konzervy, a dělal pěkný bordel. Naše cesta skončila u klubovny. I přesto, že všude kolem byly polámané a vyvrácené opravdu velké stromy tak stromy těsně vedla naší klubovny zůstaly bez poškození. Což bylo asi jediné štěstí. Klubovna ovšem bez újmy nezůstala. Neznámo jak, ale vítr odnesl dva bloky vlnitého eternitu z kterého máme střech a tak začalo pršet na půdu a pak i dolů do velké klubovny. I přesto a možná snad proto, že pořád pršelo museli jsme střech alespoň troch opravit, aby do ní dál nepršelo. Částečně se to podařilo, ale bude to chtít vetší opravu. Ještě při odchodu jsem si všiml, že jedna rýna neodtéká a zjistil jsem, že je ucpaná takže jsme závadu jednoduše odstranily a mohli je jet domů.
No co aspoň bylo vzruší, to horko už byla nuda..:)

Poděkování

Chci poděkovat všem, kteří mi v roce 2006 poslali maily :

díky vaší dobrotě :
- jsem přestal pít coca-colu, neboť se s ní čistí skvrny na wc
- už ani nechodím do kina, neboť se bojím, že si sednu na infikovanou jehlu aids
- potím se, neboť již nepouživám doedoranty, dozvěděl jsem se totiž, že způsobují rakovinu
- již neparkuji v krytých parkovištích, neboť se bojím, že mi někdo daruje parfém, aby mě nadrogoval a znásilnil
- všechny moje úspory jsem poslal na účet amy bruce, chudého dítěte, které čeká na transplantaci srdce již alespoň posté a je zajímavé, že od roku 1995 má stále 7 let.
- můj mobil nokia, který jsem měl dostat zadarmo stále nepřišel a ani lístky do disneylandu
- 21 x jsem přeložil oslavu svých narozenin, neboť stále čekám na donášku vína zdarma a všichni mí přátelé již se mnou nemluví
- zapsal jsem své jméno na list s dalšími 3000 jmény na záchranu veveřice z mozambiku, která má každou chvíli vyhynout (a je tak vzácná, že ji ještě nikdo neviděl!)
- dozvěděl jsem se po 170-té, že msn hotmail mi zruší mailovou schránku, ale stále se nic nezměnilo
- znám již recept, jak najít spřízněnou duši: stačí napsat jméno na papír, poškrábat si záda a přitom se točit ve směru hodinových ručiček kolem renaulta 4l
- měl jsem mít neštěstí již přibližně 3000 x a být mrtvý asi 67 x, neboť jsem nikdy neodeslal maily dál a už vůbec ne do 24 hodin.

Děkuji vám

pondělí 4. června 2007

Vtipná neděle:o)

Atletické závody a probíhá hod kladivem.
Do klece vstoupí Čech roztočí kladivo a hodí 81metrů.
Následuje velký potlesk a reportér se ptá závodníka, kde že se to naučil takhle házet?
Čech odpoví: "Jsem kovář a s kladivem pracuju dnes a denně."
Po něm nastoupí Slovák a dosáhne výkonu 82metrů. Ještě větší potlesk a reportér se ptá na to samé.
Slovák odpoví: "Jsem dřevorubec, pracuji v lese a proto mám takovou sílu."
Jako poslední jde na řadu cikán, opře se do toho a naměří mu 85metrů.
Obrovské ovace a udivený reportér se táže, kde pracuje on.
Cikán odpoví:"Jsem nezaměstnaný."
Reportér se proto ptá, jak je možné, že má takovou sílu?
Cikán na to: Když jsem byl malý, tak mi dědeček povídal, jak ti někdo dá do
ruky kladivo, lopatu nebo něco podobnýho, tak to zahoď jak nejdál můžeš...

Po ulici kráčel dobrý, čestný Róm. Najednou, z ničeho nic, přiběhl k němu zákeřný důchodce, napíchl se mu na nůž a vnutil mu svoji peněženku..

Šejk posílá svého syna na studie do Ameriky. Po 14 dnech přijde dopis. "Škola je dobrá. Všichni spolužáci jezdí do školy autobusem, jen já autem!"
Šejk pošle šek na 500.000$ se vzkazem "Tak nám tam nedělej ostudu a ten autobus si taky kup!".

Rozhořčený Skot píše do redakce jednoho časopisu: "Pokud nepřestanete psát ty hloupé vtipy o Skotech, přestanu si váš časopis půjčovat!"


Jaký je rozdíl mezi českým politikem a baterií? Baterie má alespoň jedno plus!

Přijde poslanec s výplatou domů a začne bankovky vytahovat z tašky.Žena se na to zděšeně kouká a povídá: "Prosím tě, co s nimi mám pořád dělat? Vždyť už jich máme plné skříně a šuplíky. Já už to nemám kam dávat!" A poslanec povídá: "A to si představ, jak to musí vypadat v rodinách, kde pracují oba!"

Děti ve škole dostaly za úkol napsat slohovou práci na téma "Chudá rodina." Dcera milionáře nejprve dlouze přemýšlí a potom začne psát: "Byla jednou jedna chudá rodina. Otec byl chudý, matka byla chudá.
Chudá byla i jejich služka, šofér a zahradník. I jejich kuchař byl chudý..."


Sedí na zahradě chlap a žere jitrnice, tlačenku, prejt... Za plotem stojí žebrák a slintá.
Chlápek se na něj podívá a říká: Chceš kousnout ?
Ano, ano !
AZORE, TRHEJ !!!


-Tati, potřeboval bych nový hard-disk..
-A kouzelné slovíčko?
-Kua!Všechno je dneska zaheslovaný...

Starý Arab žije již pres 40 let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je zde sám a cítí se již starý a slabý.
Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne napsat mu e-mail:
Milý Ahmede,
jsem moc smutný, ze nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, ze kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec
Obratem obdrží odpověď:
Milý otce, prosím tě, nedělej v žádném případě na zahradě cokoli!!!
Schoval jsem tam "tu věc". Taky tě mám rád. Ahmed
Jen pár hodin nato obklíčí dum starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují....
Týž den dostal starý muž ještě jeden e-mail od syna:
Milý otce, jistě je nyní zahrada kompletně zryta a můžeš zasázet své brambory.
Víc pro tebe z takové vzdálenosti nemůžu udělat. Mám tě rád.
Ahmed.

Manželský pár z Minneapolis se rozhodl odletět na Floridu, aby se vyhnul obzvlášť studené zimě doma. Manželka potřebovala v zaměstnání dokončit ještě nějaký úkol, a tak se rozhodli, že manžel poletí ve středu a jeho žena jej bude následovat až příští den. Manžel po příletu do Miami v hotelu zjistil, že má ve svém apartmá k dispozici i počítač s internetovým připojením. Rozhodl se tedy poslat manželce e-mail. Při psaní adresy ale vynechal jedno písmenko, chybu nepostřehl a e-mail tak odeslal na špatnou adresu. Mezitím, kdesi v Houstonu, se vracela jedna žena z pohřbu zesnulého manžela. Její choť byl po mnoho let významný činitel a tudíž přišlo velké množství kondolencí včetně i e-mailem. Vdova se rozhodla poštu přečíst a už po přečtení prvního e-mailu hlasitě vykřikla a v mdlobách se sesunula k zemi. Výkřik zaslechl její syn, vběhl do místnosti,uviděl matku ležící na zemi a na stole běžící počítač. Na monitoru četl následující: Komu: Mé milované ženušce Předmět: Jsem na místě Datum: 16.ledna 2006 Vím, že budeš mým e-mailem překvapena.
Tady totiž jsou počítače taky a já ti tedy můžu o sobě poslat zprávu.
Právě jsem dorazil a jak vidím, vše je tu připravené i pro tvůj zítřejší příchod. Moc se těším, až tě zase uvidím! Doufám, že tvá cesta sem bude stejně bezproblémová jako byla ta moje. Tvůj milující manžel
P.S.: Tady dole je opravdu horko.

sobota 2. června 2007

Nejsem z cukru...

…takže když zmoknu tak se nerozpustím. Zkusili jste někdy jít v dešti s vědomím, že deštník máte v batohu? Zkuste to. Opravdu. Já to mám právě za sebou. Šel jsem se projít, ale začalo pršet a tak sem zašel na pivo. Dvě. Ale víc ne. A když jsem se vracel, čekaje na zastávce na bus a pln myšlenek, které ve mně vyvolávaly spoustu pocitů, sem začal přemýšlet co tak asi dneska večer lidi dělají…Napřed jsem si vzpomněl na své nejbližší. Někdo si užívá poslední divokou párty se spolužákama, někdo pije pivo s kámošem v nové hospodě, někdo sedí u PC a hraje hry, někdo brouzdá po netu, někdo drtí čas na ICQ, někdo se dívá na film ať už sám nebo nesám, někdo je v práci, někdo jede z práce, někdo jede do práce, někdo se opíjí na diskotéce, někdo se právě vyboural, někdo právě ukájí chtíč, někdo páchá hygienu, někdo píše do blogu, někdo píše mail, někdo tankuje benzín, někdo sedí na rybách, někdo právě usíná, někdo už tvrdě spí, někdo bdí a myslí na někoho, někdo bdí a myslí na všechny, někdo bdí a něco ho bolí, někdo bdí a bolí ho srdce, někdo řeší mezilidské vztahy mezi 4 očima a za chvíli mezi dalšíma 4 očima…a nakonec ta koule možná zmizí..