Po tom co jsme domluvili ještě nějaké detaily co se týče tábora a po zjištění ,že se nám provětrají peněženky, když jsme zjistili, že ubytování na táboře bude dvojnásobně dražší, jsme se v doprovodu paní z vesnice a velmi mírného kapkání vrátili dolů do Vlachovi, vysadili paní a vydali se směr rodné Otrokovice. Zpátky jsme nejeli přes pekelný kopec Doubrava, ale vzhledem k méně klikaté cestě jsme jeli přes Dolní Lhotu. Ještě než jsme v Haluzicích změnil směr, zastavili jsme nad dědinou vystoupili z auta a počali všichni telefonovat neboť jako první nám volala Zuzka že jí padá klubovna na hlavu.Očekávané přívalové deště již postihli Otrokovice a počali společně s panem větrem páchat škody. Stáli jsme na kopci a na jedné straně ve směru naší cesty, černota mraků splývala s černotou lesa na kopci a na druhé vysvítalo mezi mraky sluníčko. Nad námi bylo šedo, vál vlahý větřík a ptáčci si prozpěvovali. Nebylo tedy kam spěchat. I přesto jsme se rozjeli vstříc hromům, bleskům, dešti a vichřici. Teprve cestou do Zádveřic nám začalo opravdu hodně pršet a rychlost naše i aut kolem se zpomalila tak na 50, páč víc to nešlo, nechtěl-li někdo riskovat alternativní cestu v příkopu či srážku s někým jiným.V hustém dešti jsme jeli v podstatě až do Otrokovic. Krom toho, že nebylo vidět skoro nic přes hustotu kapek tak ani mé pokažené ovládání od ventilace mě nepomohlo. Vzduch foukal jen na nohy a na nás, ale na okno ne, takže zamlžené okna měl na starosti John s jelenicí:) Akční to začalo být teprve v Zlíně když jsme se začali brodit v desítkách centimetrů vody na cestě a ze Zlína, který je v kopci se stala jedna velké řeka s mnoha potůčky kolem, takže třeba od Velkého kina na Náměstí práce tekl jede velký potok beroucí s sebou vše drobné co bylo na cestě. Nedalo se jet ani v pravém pruhu neboť kraj cesty byla jedna velká kaluž. A chvíli jsem nevěděl jestli si nemám začít říkat pan kapitán namísto pan řidič..Od špáru dál už byla cesta klidnější.Další vzrůšo nastalo až v Vítkovicích kde se neznámo z kterých kopců, když tam žádné nejsou, vzalo na cestě a v příkopě obrovské množství vody, tak, že i Hřiště Viktorky bylo jedno velké brouzdaliště. Opodál lidé s telefonem v ruce bezmocně mávali rukama nad zatopeným sklepem a garáží. Vše bylo jasné když jsme uviděli kanál z kterého do výše 20 cm proudem vytékala voda. Další velké překvapení nás čekalo až na Baťově, kde teda už nepršelo tolik a tak byli i vidět. Prohnal se tu docela silný větřík, páč lámal vše co mu přišlo do cesty. Vzrostlé lípy vyvracel z kořenů a statné smrky lámal v půlce. Ohýbal malé stromky, lámal bezohledně větve. Otvíral střechy jako konzervy, a dělal pěkný bordel. Naše cesta skončila u klubovny. I přesto, že všude kolem byly polámané a vyvrácené opravdu velké stromy tak stromy těsně vedla naší klubovny zůstaly bez poškození. Což bylo asi jediné štěstí. Klubovna ovšem bez újmy nezůstala. Neznámo jak, ale vítr odnesl dva bloky vlnitého eternitu z kterého máme střech a tak začalo pršet na půdu a pak i dolů do velké klubovny. I přesto a možná snad proto, že pořád pršelo museli jsme střech alespoň troch opravit, aby do ní dál nepršelo. Částečně se to podařilo, ale bude to chtít vetší opravu. Ještě při odchodu jsem si všiml, že jedna rýna neodtéká a zjistil jsem, že je ucpaná takže jsme závadu jednoduše odstranily a mohli je jet domů.
No co aspoň bylo vzruší, to horko už byla nuda..:)
No co aspoň bylo vzruší, to horko už byla nuda..:)
Komentáře