Přeskočit na hlavní obsah

Milý deníčku

Nebo spíš milý blogíčku? Při zakládání tohodle blogu mě napadla otázka, proč to vlastně dělám? Proč to vlastně všichni dělají? Když se ještě děníky psali do deníku a schovávali se pod polštář, tak si je četl většinou jen pisatel, tedy spíš pisatlka, protože neznám mnoho kluků, co by si psalí deník. Myslím že lidé mají potřebu se vyjadřovat, dávat najevo své pocity a názory ostatním. To bylo asi to, co mě vedlo k tomu, založit si blog. A proč tady a teď? No, protože sem si tady a teď četl V cilindru, a to mě inspirovalo k tomu, abych své myšlenky o blogu zrealizoval. Jako shodou náhod se ke mě dostaly dva články z Novinek.cz jeden byl zápis z blogu mladén pisalele na Novinkách o ůrovni diskůzí pod články. Psal že, takového zvěrstva se dále nechce účastnit a tak si založil blog a své názoy a pocity bude vyjaldřivat takhle. Další článek se týkal "průkopníka" českého blogingu, Ostravaka Ostavskeho. Článek o tom že vydává poslední, šestou, knihu ze svými zapisky a že se "stahuje z výsluní". Nikdy jsem jeho zápisky nečetl, ale několik řádek se ke mě dostalo, jako asi ke každému. Takže k tomu abyste dnes mohli oslovit několik desítek tisíc lidí stačí jen internet.Žádné knihy nebo čsopisy. Prostě jen blog, o kterém může vědět jen někdo nebo všichni. Takže vzhůru do psaní a žádné schovávání pod polstář!

Komentáře

El píše…
Jej... mám radost velikou, žes blog založil, ale ještě větší, že ses dokopal napsat první spot :o)
Blog je parádní věc, to jo... poslouchají tě přes něj jen lidi, co chtějí poslouchat... No nic, provedu poslední mexickou vlnu a čekám netrpělivě na další tvoje myšlenky :o)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Existuje Santa Claus?

Na světě je asi dvě miliardy dětí (osoby mladší 18 let). Protože Santa nenavštěvuje děti Muslimů, Hindů, Židů a Buddhistů, snižuje to počet navštívených na 15%, čili asi 378 miliónu (podle Úřadu pro Populaci). Průměrná hodnota 3.5 domácnosti na dítě znamená 108 miliónů domů, přičemž předpokládáme existenci alespoň jednoho hodného dítěte v každém. Santa pracuje o Vánocích zhruba 31 hodin, díky různým časovým zónám. Předpokládejme, že cestuje na západ (což je logické). Celkově to znamená 967.7 návštěv za sekundu. To znamená, že pro každý Křestaňský dům s hodným dítětem má Santa asi 1/1000 sekundy na zaparkování saní, vysednutí, sestup krbovým komínem, naplnění ponožek, snědení občerstvení, které pro něj bylo připraveno, výstup komínem, nasednutí do sani a přesun k dalšímu domu. Když předpokládáme, že těchto 108 milionů domů je rovnoměrně rozloženo okolo Země (což není pravda, ale postačí to pro naše výpočty) znamená to 0.78 mil mezi dvěma domy, celkově 75.5 miliónů mil, nepočítaje přestá

Klíček v dlani

Vracím se domů po zvláštně prožitém dni a po hodně shibiii večeru s pocitem, že mít postel, která je jen moje, je jedna z nejlepších věcí na světě. V ruce žmoulám obyčejný malinký klíček, který mě dělí od mojí postele a procházím zkrz centrum dění na Baťově, kolme Společenského domu, kde to ovšem žije asi hlavně v sobotu večer.Vidím okna vibrující pod tlakem beatu z diskotéky; refletory prosvítající skrze škvíry mezi težkými závěsy; spoustu mladých lidí čekajících na noční autobus; pobíhající teenagery jen tak v tričku; párečky líbající se na lavičkách; mladíka čůrajícího do porstřed okrasného záhona; partičku, která hraje flašku, ale vítězí ten, kdo se trefí do odpadkového koše z dálky, jinak sbírá střepy. A přehlédl jsem jistě nějaké zvracející za rožkem či v keříku. Ještěže mám svoji postel..

"Tak nám zabili Ferdinanda...

....pardon Voldemorta , paní McGonagalová . " Ač se o tom píše všude, včetně Denního věštce a recenze je na každém rohu, musím se i já podělit o zážitky z kina. Harry Potter a relikvie smrti část 2 ., to je to, čemu říkají vyvrcholení desetileté éry kouzelníka z Bradavic . Předně: knížky sem nečetl, filmy sem viděl všechny tento týden a co mi nebylo jasné sem si našel na Wikipedii. Takže řekněme tak něco mezi čtenářem a nečtenářem, vím toho víc než je ve filmech, ale méně než je v knihách. Co se stane ale na konci, jsem si schválně nečetl, aby mě film taky trochu překvapil, napnul a pobavil. Vezmu to od konce. Když shlédnu film a začnou titulky, mívám dva pocity, znáte to všichni. Jeden je úsměv na tváři, spokojenost na duši, prostě pohoda, spokojenost, film byl super a čumendu sem si užil. Druhý je když si řeknu, tak jako dobré no, ale radši sme mohli jít do hospody . A během filmu mám čas se napít, podívat se kolik je hodin, prostě zábava jak televizní noviny. A tentokrát? D