Přeskočit na hlavní obsah

Existuje Santa Claus?

Na světě je asi dvě miliardy dětí (osoby mladší 18 let). Protože Santa nenavštěvuje děti Muslimů, Hindů, Židů a Buddhistů, snižuje to počet navštívených na 15%, čili asi 378 miliónu (podle Úřadu pro Populaci). Průměrná hodnota 3.5 domácnosti na dítě znamená 108 miliónů domů, přičemž předpokládáme existenci alespoň jednoho hodného dítěte v každém. Santa pracuje o Vánocích zhruba 31 hodin, díky různým časovým zónám. Předpokládejme, že cestuje na západ (což je logické). Celkově to znamená 967.7 návštěv za sekundu. To znamená, že pro každý Křestaňský dům s hodným dítětem má Santa asi 1/1000 sekundy na zaparkování saní, vysednutí, sestup krbovým komínem, naplnění ponožek, snědení občerstvení, které pro něj bylo připraveno, výstup komínem, nasednutí do sani a přesun k dalšímu domu. Když předpokládáme, že těchto 108 milionů domů je rovnoměrně rozloženo okolo Země (což není pravda, ale postačí to pro naše výpočty) znamená to 0.78 mil mezi dvěma domy, celkově 75.5 miliónů mil, nepočítaje přestávky na umyti a odpočinek. To znamená, že Santovy saně se pohybují rychlostí 650 mil za sekundu --- 3000 krát rychlost zvuku. Pro srovnání, nejrychlejší dopravní prostředek vyrobený člověkem, vesmírná sonda Odysseus, se pohybuje směšnou rychlostí 27.4 mil za sekundu a běžný sob dokáže běžet maximálně rychlostí 15 mil za hodinu. Náklad saní je další zajímavý element. Za předpokladu, že každé dítě nedostane dárek větší než středně velká stavebnice Lego (asi jeden kilogram), pak saně vezou 108 tisíc tun, nepočítaje v to váhu samotného Santy. Na zemi utáhne běžný sob ne více než 150 kilogramů. I když zaručíme že "létající" sob unese desetinásobek normálního nákladu, let by nebyl možný s osmi, dokonce ani s devíti soby. Santa by jich potřeboval 72 tisíc. To zvyšuje hmotnost (bez váhy saní) o dalších 21600 tun. Celkově se dostáváme na 130 tisíc tun, což je zhruba dvojnásobek váhy Královny Alžběty (lodi, ne vládkyně). 130 tisíc tun, cestujících rychlosti 650 mil za sekundu vytváří obrovský vzdušný odpor --- zahřívalo by to povrch sobů a saní stejným způsobem jako raketoplán vstupující do atmosféry. Vedoucí pár sobu by absorboval 14.3 quintilionu joulu každý. Krátce řečeno, téměř okamžitě by shořeli, vystavujíc tak náporu pár za nimi a tvoříc mohutnou zvukovou explozi. Celý zápřah sobu by se tak odpařil během 4.26 tisíciny sekundy, neboli během Santovy návštěvy v pátém domě. Ale i kdyby toho nebylo dost. Saně akcelerují z 0 na 650 mil za sekundu během 0.001 sekundy. Přetížení odpovídá asi 17500 G. 125 kilogramů těžký Santa (a to by vypadal ještě celkem hubený) by byl přitlačen na sedadlo saní váhou 2187500 kilogramů, okamžitě drticích jeho kosti a orgány a to by ho změnilo na třesoucí se skvrnu růžového rosolu.
Proto, jestliže Santa Claus existoval, je teď mrtvý.

Zdroj: http://hela.webgarden.cz

Ještě můj názor na Santu: My máme Ježíška, Amíci mají Santu. Takže ať si ho tam nechají a necpou ho do celého světa. Ostatní to taky nedělají. Zkuste pak dětem vysvětlit, že dárky jim opravdu nenosí dědek v červeném ale Ježíšek.

Komentáře

El píše…
Vysvětlovat lidsky něco tak nadpřirozeného jako je Ježíšek nebo Santa je samo o sobě směšné :o)
Víš o tom, že než v USA zařadili Santu do reklamy na Colu, nebyl červenobílý, ale barevný?
A poslední postřeh... pro (české) děti, jejichž dárkonos nemá žádný vzhled, je bohužel velmi jednoduché přijmout konkrétní, byť cizí, bytost. Je to pak dost na rodičích... :o)
Méďa píše…
Jo, dřív byl zelený.
ivo píše…
Já věřím na Otce prasátek :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Klíček v dlani

Vracím se domů po zvláštně prožitém dni a po hodně shibiii večeru s pocitem, že mít postel, která je jen moje, je jedna z nejlepších věcí na světě. V ruce žmoulám obyčejný malinký klíček, který mě dělí od mojí postele a procházím zkrz centrum dění na Baťově, kolme Společenského domu, kde to ovšem žije asi hlavně v sobotu večer.Vidím okna vibrující pod tlakem beatu z diskotéky; refletory prosvítající skrze škvíry mezi težkými závěsy; spoustu mladých lidí čekajících na noční autobus; pobíhající teenagery jen tak v tričku; párečky líbající se na lavičkách; mladíka čůrajícího do porstřed okrasného záhona; partičku, která hraje flašku, ale vítězí ten, kdo se trefí do odpadkového koše z dálky, jinak sbírá střepy. A přehlédl jsem jistě nějaké zvracející za rožkem či v keříku. Ještěže mám svoji postel..

"Tak nám zabili Ferdinanda...

....pardon Voldemorta , paní McGonagalová . " Ač se o tom píše všude, včetně Denního věštce a recenze je na každém rohu, musím se i já podělit o zážitky z kina. Harry Potter a relikvie smrti část 2 ., to je to, čemu říkají vyvrcholení desetileté éry kouzelníka z Bradavic . Předně: knížky sem nečetl, filmy sem viděl všechny tento týden a co mi nebylo jasné sem si našel na Wikipedii. Takže řekněme tak něco mezi čtenářem a nečtenářem, vím toho víc než je ve filmech, ale méně než je v knihách. Co se stane ale na konci, jsem si schválně nečetl, aby mě film taky trochu překvapil, napnul a pobavil. Vezmu to od konce. Když shlédnu film a začnou titulky, mívám dva pocity, znáte to všichni. Jeden je úsměv na tváři, spokojenost na duši, prostě pohoda, spokojenost, film byl super a čumendu sem si užil. Druhý je když si řeknu, tak jako dobré no, ale radši sme mohli jít do hospody . A během filmu mám čas se napít, podívat se kolik je hodin, prostě zábava jak televizní noviny. A tentokrát? D