Přeskočit na hlavní obsah

Když Svišť táhne Devatenáctku

Jedu tahle autem domů a najednou "prask" a spojka nespojkuje. Pedál jde na volno. Celkem běžná závada u starších aut. Lanko není věčné a když se na spojku věčně šlape, prostě se časem utrhne. Byl jsem 200m před domem, takže jsem v klidu dojel a zaparkoval. Jenže auto bylo nepojízdné. Nezbývalo tedy než auto do autoservisu odtáhnout. Devatenáctku jsem zapřáhl za vypůjčeného Sviště a jeli jsme. Moje auto řídila Katka já jsem řídil Sviště. Táhnout auto je hodně náročné, člověk musí dávat pořád pozor a musí být velmi opatrný. Při výjezdu na hlavní cestu u Živy směrem ke kruháči, jsem však opatrnosti nedbal a rozjel se se příliš rychle na to, že jsem měl za sebou auto. Ozvala se malá rána a ve zpětném zrcátku jsme uviděl, že je zle.Trhavým pohybem rychlého rozjezdu jsem na taženém Renaultu 19 vytrhl tažné oko i s celou masku s nárazníkem. Ne plasty, ale celý přední rám byl v nezvyklé poloze. Padlo pár sprostých slov, ale jeli jsme dál. Kdo by čekal, že tažné oko bude spojeno s rámem auta tak nepevně. Možná stáří možná to tak prostě je.V tom nejbližším dobrém autoservisu mě majitel odmítl s tím, že "jeho kluci" jsou nemocní a že to bude nadlouho. Odkázal mě na autoservis na Chludovce. Auto jsme tedy odtáhli tam a nechali si ho tam cca týden a dnes si ho mám vyzvednout.
Oprava stála 3537,-kč
Možná kdybych si pozval automechanika na zahradu a on mi to vyměnil na místě, bylo by to levnější.
Příště budu opatrnější.

Komentáře

El píše…
Není to ze zlomyslnosti, ale fakt se směju :D Hlavně když si představím ten baťovský kruháč a taková nehoda na něm... :D
Méďa píše…
Nebylo to na kruháči ale u Živy při výjezdu směrem na kruháč..
El píše…
Tak to tu situaci zas tak nemění, i když na kruháči by to bylo jistě taky zajímavé :D

Populární příspěvky z tohoto blogu

Všechny barvy konce

"Tak nám zabili Ferdinanda...

....pardon Voldemorta , paní McGonagalová . " Ač se o tom píše všude, včetně Denního věštce a recenze je na každém rohu, musím se i já podělit o zážitky z kina. Harry Potter a relikvie smrti část 2 ., to je to, čemu říkají vyvrcholení desetileté éry kouzelníka z Bradavic . Předně: knížky sem nečetl, filmy sem viděl všechny tento týden a co mi nebylo jasné sem si našel na Wikipedii. Takže řekněme tak něco mezi čtenářem a nečtenářem, vím toho víc než je ve filmech, ale méně než je v knihách. Co se stane ale na konci, jsem si schválně nečetl, aby mě film taky trochu překvapil, napnul a pobavil. Vezmu to od konce. Když shlédnu film a začnou titulky, mívám dva pocity, znáte to všichni. Jeden je úsměv na tváři, spokojenost na duši, prostě pohoda, spokojenost, film byl super a čumendu sem si užil. Druhý je když si řeknu, tak jako dobré no, ale radši sme mohli jít do hospody . A během filmu mám čas se napít, podívat se kolik je hodin, prostě zábava jak televizní noviny. A tentokrát? D...

Klíček v dlani

Vracím se domů po zvláštně prožitém dni a po hodně shibiii večeru s pocitem, že mít postel, která je jen moje, je jedna z nejlepších věcí na světě. V ruce žmoulám obyčejný malinký klíček, který mě dělí od mojí postele a procházím zkrz centrum dění na Baťově, kolme Společenského domu, kde to ovšem žije asi hlavně v sobotu večer.Vidím okna vibrující pod tlakem beatu z diskotéky; refletory prosvítající skrze škvíry mezi težkými závěsy; spoustu mladých lidí čekajících na noční autobus; pobíhající teenagery jen tak v tričku; párečky líbající se na lavičkách; mladíka čůrajícího do porstřed okrasného záhona; partičku, která hraje flašku, ale vítězí ten, kdo se trefí do odpadkového koše z dálky, jinak sbírá střepy. A přehlédl jsem jistě nějaké zvracející za rožkem či v keříku. Ještěže mám svoji postel..