Přeskočit na hlavní obsah

Nervozita

Sedím u počítače a nervózně pořád dokola klikám. Do klubovny se "mi" valí voda, tak sleduju tam a zpátky stav hladiny vody v Moravě. 3.SPA je tu co nevidět a já jsem nervozní jak saně v létě. Ani jsme nevečeřel. Jsem tak ve stresu, že nemám ani hlad. Nějaká opatření jsme v klubovně udělali, mohlo jich být klidně i víc ale pokud přijde velká vody tak nám nepomůže ani svatý (Jiří).Jediné co můžeme je doufat..K tomu všemu ještě poslouchám jak ti naši šmatláci na MS v hokeji tlačí vší silou puky do brány. Ráno se ukáže. Nejhorší ale je, že má pršet až do středy. Jsme naštvaný a to dost. Ale na koho? Čím to, že dříve naši klubovnu tolik voda neohrožovala? Stojí na tom stejném místě už několik desítek let.A povodně ji zasáhli v roce 1997, od té doby stojí nová, tu v roce 2006, ohrožení bylo v roce 2009 no a letos opět. Teď opravdu nemám rád Beskdy Ty jsou totiž zdrojem toho množství vody, které přes Bečvu teče do Moravy. Jinak ale nádherné pohoří..
Ach jo, já nechci rok co rok otáčet klubovnu vzhůru nohama kvůli velké vodě, já nechci pořád jen uklízet následky povodní. Nechci investovat do vybavení když vím, že mi ho spláchne špinavá vody z Moravy. Chci dát dětem dobrý skauting. Chci si užívat toho že můžu tvořit!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Existuje Santa Claus?

Na světě je asi dvě miliardy dětí (osoby mladší 18 let). Protože Santa nenavštěvuje děti Muslimů, Hindů, Židů a Buddhistů, snižuje to počet navštívených na 15%, čili asi 378 miliónu (podle Úřadu pro Populaci). Průměrná hodnota 3.5 domácnosti na dítě znamená 108 miliónů domů, přičemž předpokládáme existenci alespoň jednoho hodného dítěte v každém. Santa pracuje o Vánocích zhruba 31 hodin, díky různým časovým zónám. Předpokládejme, že cestuje na západ (což je logické). Celkově to znamená 967.7 návštěv za sekundu. To znamená, že pro každý Křestaňský dům s hodným dítětem má Santa asi 1/1000 sekundy na zaparkování saní, vysednutí, sestup krbovým komínem, naplnění ponožek, snědení občerstvení, které pro něj bylo připraveno, výstup komínem, nasednutí do sani a přesun k dalšímu domu. Když předpokládáme, že těchto 108 milionů domů je rovnoměrně rozloženo okolo Země (což není pravda, ale postačí to pro naše výpočty) znamená to 0.78 mil mezi dvěma domy, celkově 75.5 miliónů mil, nepočítaje přestá

"Tak nám zabili Ferdinanda...

....pardon Voldemorta , paní McGonagalová . " Ač se o tom píše všude, včetně Denního věštce a recenze je na každém rohu, musím se i já podělit o zážitky z kina. Harry Potter a relikvie smrti část 2 ., to je to, čemu říkají vyvrcholení desetileté éry kouzelníka z Bradavic . Předně: knížky sem nečetl, filmy sem viděl všechny tento týden a co mi nebylo jasné sem si našel na Wikipedii. Takže řekněme tak něco mezi čtenářem a nečtenářem, vím toho víc než je ve filmech, ale méně než je v knihách. Co se stane ale na konci, jsem si schválně nečetl, aby mě film taky trochu překvapil, napnul a pobavil. Vezmu to od konce. Když shlédnu film a začnou titulky, mívám dva pocity, znáte to všichni. Jeden je úsměv na tváři, spokojenost na duši, prostě pohoda, spokojenost, film byl super a čumendu sem si užil. Druhý je když si řeknu, tak jako dobré no, ale radši sme mohli jít do hospody . A během filmu mám čas se napít, podívat se kolik je hodin, prostě zábava jak televizní noviny. A tentokrát? D

Klíček v dlani

Vracím se domů po zvláštně prožitém dni a po hodně shibiii večeru s pocitem, že mít postel, která je jen moje, je jedna z nejlepších věcí na světě. V ruce žmoulám obyčejný malinký klíček, který mě dělí od mojí postele a procházím zkrz centrum dění na Baťově, kolme Společenského domu, kde to ovšem žije asi hlavně v sobotu večer.Vidím okna vibrující pod tlakem beatu z diskotéky; refletory prosvítající skrze škvíry mezi težkými závěsy; spoustu mladých lidí čekajících na noční autobus; pobíhající teenagery jen tak v tričku; párečky líbající se na lavičkách; mladíka čůrajícího do porstřed okrasného záhona; partičku, která hraje flašku, ale vítězí ten, kdo se trefí do odpadkového koše z dálky, jinak sbírá střepy. A přehlédl jsem jistě nějaké zvracející za rožkem či v keříku. Ještěže mám svoji postel..