Medvědín

Motokáry

2011-07-28T21:53:00.009+02:00

Na podrobné výsledky z dnešních motokár vám kašlu. Tady je pořadí nejrychlejších kol;)

0:32:091 -Marián
0:33:746 - Mira
0:33:772 - Ivo
0:34:232 - Méďa
0:34:263 - Yedlick
0:34:272 - Milan
0:34:341 - Kájínek
0:34:505 - Swaťa
0:35:716 - Klíště
0:35:807 - John

"Tak nám zabili Ferdinanda...

2011-07-18T21:54:00.013+02:00

....pardon Voldemorta, paní McGonagalová."
Ač se o tom píše všude, včetně Denního věštce a recenze je na každém rohu, musím se i já podělit o zážitky z kina.
Harry Potter a relikvie smrti část 2., to je to, čemu říkají vyvrcholení desetileté éry kouzelníka z Bradavic. Předně: knížky sem nečetl, filmy sem viděl všechny tento týden a co mi nebylo jasné sem si našel na Wikipedii. Takže řekněme tak něco mezi čtenářem a nečtenářem, vím toho víc než je ve filmech, ale méně než je v knihách. Co se stane ale na konci, jsem si schválně nečetl, aby mě film taky trochu překvapil, napnul a pobavil.

Vezmu to od konce. Když shlédnu film a začnou titulky, mívám dva pocity, znáte to všichni. Jeden je úsměv na tváři, spokojenost na duši, prostě pohoda, spokojenost, film byl super a čumendu sem si užil. Druhý je když si řeknu, tak jako dobré no, ale radši sme mohli jít do hospody. A během filmu mám čas se napít, podívat se kolik je hodin, prostě zábava jak televizní noviny.
A tentokrát? Dost divný pocit. Něco mezi. Možná sem od toho očekával až moc a proto sem byl, ne zklamaný, ale pocit byl absolutní neutrál. Teď jak o tom přemýšlím tak se v tom úplně ztrácím. Na jednu stranu sem se ani chvíli nenudil, na druhou stranu mě to nepřekvapilo, nedojalo ani sem nelekl. Zasmál to jo, pár lehce vtipných hlášek a situací tam bylo, ovšem nejvíc se celé kino bavili u epilogu. Snad možná až žalostný smích to byl při pohledu na hlavní hrdiny po 19 letech. Mělo to být jinak nebo vůbec.

„...jo a Voldemorta sem teda zabil.“ Mohl by říct Harry v téměř poslední scéně, kdy prochází mezi mrtvými a zraněnými kamarády, kdy se o něj nikdo velice nezajímá kromě, Hagrida. Žádné oslavy, radost, vyvrcholení, Jupí, díky Harry.

V recenzích se hodně píše o tom že HP7/1 je nuda kde se nic neděje, mě se naopak líbí, že je taková v pohodě, člověk si to užije. Na to ale HP7/2 navazuje tak prvních 15 miunt. Pak je to řežba. Střih, akce, střih, polibe…střih, akce, střih, 10 minut vysvětlování, střih… akce. Za 130 minut se toho dovíte a vidíte jako za předchozí dva filmy. Nemáte čas ani vstřebat informaci a už se děje zase něco jiného. Jednička je hlavně o emocích bez výrazné akce a dvojka je přesně naopak. Kromě scénáře a na něm závislém timingu se jinak všechno povedlo. Kamera, efekty (3D není potřeba), hudba. Konec, vyvrcholení, nej... výhru dobra nad zlem sem si ale představoval trochu líp. Trailery slibují větší podívanou než to ve skutečnosti je.

Co se mi líbilo:
- Množící se zlato v trezoru Lestrangeových :)
- Zložár v Komnatě nejvyšší potřeby
- Neville se sice vyřádil a ž v polsedním filmu ale stálo to zato.
- McGonagalová celý film, ale nejvíce v souboji se Snapem.
- Scéna s umírajícím Snapem a Myslánkou.
- Celá scéná v Tajenmé komnatě s Romen a Hermoinou…

Co ne:
- …kterou střihač usekl dřív, než se mi stačili roztáhnou radostí koutky
- V celém filmu člověk nemá čas vstřebávat emoce kterých tam ani moc není.
- Celkově mi dost scén přišlo jako klišé, a daly se předvídat (i bez knížek)
- Voldemort promlouval k Harrymu a nakonec ke všem ostatním jako z tlampačů po celých Bradavicích.
- Ta chvíle na kterou všichni čekají deset let, kdy prostě Harry oddělá Voldemorta. Stejný názor jako v úryvku recenze níže.
- Nakonec ten epilog, kdy Hermiona a Ron a Harry a Giny jsou o 19 let staší a posílají své dětí vlakem do Bradavic. Nikdy sem neviděl horší „stárnoucí make-up“. Smálo se celé kino.

"...To, že dôležité postavy (s ktorými sme strávili neraz aj celú sériu) opäť kapú mimo záber, by až tak hrozné nebolo. O dosť horšie je, že jeho (Steve Kloves) diletantstvo z Polovičného princa malo za následok to, že neznalci knihy budú (rovnako ako v prvej polovici) na určitých miestach skrátka zmätení. Ako Harry vie, že horcrux v Lestrangeovej trezore je akási čaša? Odkiaľ má to zrkadlo? Prečo sa záverečnej bitky zúčastnili aj obri a pavúky zo Zakázaného lesa? A tak ďalej, a tak ďalej. Hoci mi toto všetko vadilo, nebolo to to najhoršie. Vec, ktorá ma absolútne, ale absolútne uzemnila, bol záver. Ako je možné tak nehorázne odbiť skon, na ktorý fanúšikovia série čakajú dlhých desať rokov? Ako sakra môže Voldemort umrieť tak, že si pohrabe po hrudi akoby mal šelest na srdci a potom sa jednoducho zmení na popol a rozplynie sa?! A prečo (pre všetko na svete mi vysvetlite PREČO?!) potom musel Kloves ešte napísať tú Harryho prechádzku po chodbách Rokfortu a zasnené civenie na moste a ešte to "okoreniť" vtípkom so školníkom Filchom, akoby sa vôbec, ale vôbec nič nestalo? Akoby práve nebolo porazené najväčšie zlo čarodejníckeho sveta? Takto sa to nemalo skončiť. Voldemortova smrť mala byť VYVRCHOLENÍM, emotívnym a zimomriavkovým, prinášajúcim zadosťučinenie. To, čo som videl na plátne, sa tomu ani zďaleka nepriblížilo a ja som sa jednoducho cítil podvedený a oklamaný. A poprvýkrať som sa rozhodol naštvať sa na Davida Yatesa. Prečo si doprdele nemohol dupnúť a vynútiť si zmenu scenára? Prečo to všetko nechal v podobe, v akej to ten debil Kloves napísal? Ešte šťastie, že akcia je výborne natočená a že film je remeselne stále na vysokej úrovni, ako sme už od tohto režiséra zvyknutí. Presne ako pri prvej časti platí, že Klovesovo zlo neutralizuje práve Yates. Emotívnych a celkovo silných momentov (ako napríklad časť so Snapeovými spomienkami) je stále dostatok... ale záver je jednoducho pľuvanec do tváre všetkým, ktorí na tejto ságe vyrastali. Takto sa legendy nekončia...."

Zdroj: http://www.csfd.cz/uzivatel/153253-macejko/komentare/

Další recenze na www.csfd.cz a na www.moviezone.cz

Chtěl jsem být stručný, ale mám z toho tak rozporuplné pocity, že to asi ani nešlo.
Myslím, že až se na film podívám podruhé, budu mít názor zase trochu jiný.
Hned po kině 5/10. Teď 7/10.

Sice sem viděl všechny filmy a něco mi řekla i teta Wiki, ale dovolte mi dvě hloupé otázky:

Co vedlo Toma Rojvola Raddla k tomu být taková svině a zabít zrovna Potterovic rodinu?

Co vedlo Joanne Rowlingovou k tomu nazvat sedmý díl Relikvie smrti, když se to celé točí v podstatě jen kolem viteálů a ve filmu se o ně vlastně nikdo nějak nezajímá?

Vtipy zo Slovenska

2011-07-06T13:22:00.003+02:00

Narazil som na pár dobrých vtipov. Su napisane vo slovenčině a spríjemnili mi popoludňajší odpočinok. Bavte sa;)

Žena s deťmi pri posteli chorého muža plače:
- Čo len s nami bude, čo len s nami bude?
Manžel sa zo všetkých síl zdvihne a hovorí:
- Ja zomieram, a ty mi dávaš hádanky!

Patológ:
"Máme radi otvorených ľudí, aj keď sa k nám správajú chladne."

Poslanec, ktorý opitý na priechode pre chodcov zrazil dvoch ľudí, sa na súde cez prestávku pýta sudcu, aký verdikt môže očakávať. Sudca odpovedá:
- No, ten, čo vám hlavou rozbil predné sklo, dostane päť rokov za vlámanie do auta a ten druhý, ktorého náraz odhodil na 15 metrov, dostane osem rokov za útek z miesta činu.

Bola taká zamilovaná do života, až si ho vzala.

Chcel by som zomrieť ako môj starý otec: v spánku, tichosti, bez starostí a nie revúc, kričiac v panike tak, ako jeho cestujúci.

Čo je s Ferom, dlho som ho nevidel.
-Otvoril si obchod.
-Naozaj? A s čím?
-So železnou tyčou.

Pacient informuje očného lekára, že slabo vidí do diaľky. Lekár mu ukáže rukou k oknu a spýta sa ho čo vidí.
- Slnko, pán doktor.
- No vidíte a kam ďalej by ste ešte chceli vidieť?

"Jááj sestrička, či je hnusná tá medicína!"
"To nie je medicína, ale obed!"

Zdravotná sestra sa nakloní nad posteľ a vraví pacientovi:
"Až príde lekár, povedzte mu niečo povzbudzujúce, lebo váš zdravotný stav mu robí veľké starosti."

Dedinský lekár je vášnivým poľovníkom. Raz po poľovačke sa ho manželka pýta:
”Tak čo, mal si dnes úspech?”
”Ja som spokojný,” vraví lekár, ”dva zajace a štyria noví pacienti.”

- Pán doktor, - hovorí hneď na úvod známy hypochonder, - všetko ma bolí!
- Tak ako vždy pán Novák? - usmeje sa doktor.
- Ešte viac pán doktor, ešte viac!

Drobky

2011-07-05T13:15:00.005+02:00

Dlouho jsem nepsal:) Je to vidět - více než rok.
Né, že by nebylo co , někdy ani nevím co dřív, ale pak když dojde na věc tak nemám ani chuť ani čas. Rozuměj: sem plný zážitků a věcí se kterými bych se chtěl podělit, ale pak když přijdu domů a zapnu ten počíátač tak na psaní na blog nemám ani náladu ani čas. Ale to je škoda jen pro případné čtenáře, mě zážitky zůstávají;) ...i když.
Teď mám času až moc takže i na blogování. Jsem doma a marodím. Proč, o tom se možná zmíním v nějakém dalším spotu.
K věci: Aktuálně se chci podělit o pár zajímavých webů, na které poslední dobou narážím:

http://www.urbanscreen.com - Zajimavé "3D" videa- stačí mít barák, nějakou grafiku a dobrý projektor... Swaťo?
http://www.kdejsme.cz - Kde je nejvíc Nováků? Foltýnů, Kadlčáků, Sotorníků? Nebo kolik je v republice Honzů, Martinů Svatopluků? Podívejte se kde jsme.
http://kekomu.cz - Ke komu se přidáte? Aneb hlas lidu.
http://www.vareni.cz - Tady se občas inspiruju.

A to by pro tentokrát stačilo.

No a kromě toho zase stejně jako v posledním příspěvku sleduju meteo-radar, protože já sice dřepím doma, ale ostatní odjeli na tábory a tak s nimi soucítím když pořád leje a posílám jim předpovědi počasí.

Nervozita

2010-05-17T21:54:00.007+02:00

Sedím u počítače a nervózně pořád dokola klikám. Do klubovny se "mi" valí voda, tak sleduju tam a zpátky stav hladiny vody v Moravě. 3.SPA je tu co nevidět a já jsem nervozní jak saně v létě. Ani jsme nevečeřel. Jsem tak ve stresu, že nemám ani hlad. Nějaká opatření jsme v klubovně udělali, mohlo jich být klidně i víc ale pokud přijde velká vody tak nám nepomůže ani svatý (Jiří).Jediné co můžeme je doufat..K tomu všemu ještě poslouchám jak ti naši šmatláci na MS v hokeji tlačí vší silou puky do brány. Ráno se ukáže. Nejhorší ale je, že má pršet až do středy. Jsme naštvaný a to dost. Ale na koho? Čím to, že dříve naši klubovnu tolik voda neohrožovala? Stojí na tom stejném místě už několik desítek let.A povodně ji zasáhli v roce 1997, od té doby stojí nová, tu v roce 2006, ohrožení bylo v roce 2009 no a letos opět. Teď opravdu nemám rád Beskdy Ty jsou totiž zdrojem toho množství vody, které přes Bečvu teče do Moravy. Jinak ale nádherné pohoří..
Ach jo, já nechci rok co rok otáčet klubovnu vzhůru nohama kvůli velké vodě, já nechci pořád jen uklízet následky povodní. Nechci investovat do vybavení když vím, že mi ho spláchne špinavá vody z Moravy. Chci dát dětem dobrý skauting. Chci si užívat toho že můžu tvořit!

Toyota - Free design

2010-03-14T19:32:00.009+01:00

Dobra reklama...

... a ještě lepší písnička v ní.

Co se děje?

2010-01-11T18:38:00.004+01:00

Tak se dívám, že je to rok co sem naposledy psal článek. Pěkná doba. Ne že by nebylo za celou tu dobu o čem psát, ale nějak sem se k tomu neměl. Když byl čas tak sem to nepovažoval za důležité a naopak. Teď to vypadá že bych měl mít víc času i na psaní do blogů a snad i více chuti.Tak uvidíme.

Střediskový blo g se začátkem roku sice pěkně rozjel, ale jeho nový rozměr ve formě Filmožroutů trochu překročil meze, takže Filmožrouti byli expandováni na vlastní blog. Držím klukům palce, zatím se jim daří.
Co se týče vody v klubovně tak musím (ťuk, ťuk) zaklepat, ale letos ještě žádný problém a to je sněhu a vody mnohem víc než vloni. Doufám, že se nic nestane.

Střediskový web www.skautotrokovice.org prochází začátkem roku aktualizací, takže kromě ankety , můžete opsat do svého kalendáře hromadu akcí, které máme připravené až do prázdnin. Včetně tábora, ten bude od 3. do 16. července. Dále se pak můžete podívat na fotky z posledních zajímavých akcí. I když to na první pohled není vidět tak na webu probíhá neustálé ladění drobností, které zpříjemňují jeho prohlížení.
Tím neviditelným laděním je také změna na HW. Veškeré skautské servery na jejichž hostingu máme prostor se totiž v poslední době hromadně přesouvají takže, jsou patrné výpadky. Všechno bude ale zase v pohodě.

Opět voda v klubovně

2009-01-20T08:22:00.001+01:00

V pondělí 19. ledna jsme byli svědky dalšího zaplavení klubovny.Voda byla sice jen místy,hlavně na chodbě tak 1-2 cm,ale zato nemáme tuseni kde se tam vzala,proc se tam vzala a jak se ji zbavíme.

Milý Ježíšku!

2008-11-24T22:45:00.000+01:00

Venku už začíná chumelit a mrznout, v obchoďácích už věšejí baňky kde se dá a zpívající Santa číhá za každým regálem. Za měsíc jsou tady Vánoce. Svátky pohody a klidu, ale taky dárečků:) Doufám že mi letos přineseš zase nějaké dárečky, byl jsem totiž celý rok moc hodný a poslouchal jsem. Píšu ti proto abych ti výběr dárků usnadnil. Sám vím jak je těžké vymýšlet nápadité a praktické dárky třeba na narozeniny. Rozhodně nehodlám vánoční stromeček nějak ořezávát, takže pokud bys mi pod ním chtěl udělat hromádku, pěkně by sis poškrábal zadek!
Stejně jako každý rok si pro sichr, že by se pod smrčkem skutečně nic neobjevilo kupuju velké dárky sám. V loni to byl třeba foťák a letos kolo a notebook. To pak když dostanu třeba jen ponožky tak mám aspoň něco z čeho mám radost.Tak a teď k samotným dárečkům. Když už jsme u tech ponožek, tak ponožky ne! Mám jich asi 50 párů v zásobě, takže opravdu ne. Mám rád praktické dárky,protože udělají radost a zároveň poslouží. Co se oblečení týče, je pár věci které by se mi hodily. Tak třeba lyžařské kalhoty se šrákama, nějaké kvalitní trenky na spaní, softshellová mikina, kalhoty Rejoice. K notebooku by se mi hodila myška, nejlépe bezdrátová. Ale není to nutné. Taky bych ten notebook potřeboval v něčem přenášet, takže taková brašna na notebook by mi taky udělal,a radost. Klid na duši by mi udělal např. zámek na kolo, protože jeden nikdy nestačí a lapkové neznají meze. Moje kolo má stříbrno-modrou barvu, takže zámek by neměl být jak pěst na oko;) Nemám nic ani proti věcem na spotřebování. Taková láhev dobrého vína, zahřeje stejně jako mikina...nebo pěkně vonící pánský sprchový gel, taky bude mít své místo...
Víc mě toho snad nenapadá. Po ničem v zásadě netoužím, jsme spokojený s tím co mám. Ale kdyby přece si mi chtěl udělat radost a chtěl obohatit můj život pěkným dárkem, dej pozor, aby si mi ho nedal dvakrát. Že bys v tom shnou zapomněl, že už jeden takový máš;)
A hlavně, ať se lidi máji rádi!:)
Děkuju ti, Ježíšku...

Recept

2008-10-01T09:55:00.004+02:00

Maso na bramborech
Jednoduchý recept, při kterém nenaděláte moc nádobí moc se u něj nenadřete a je poměrně rychlý.

Pro 4 porce budeme potřebovat:
- 600g masa (vepřová kotleta)
- 800g brambor cca
- tři středně velké cibule
- kousek špeku
- olej
- libovolnou kořenící směs či koření podle chuti
- 100ml tatarské omáčky
- 300ml jogurtu nebo zakysané smetany
- dva stroužky česneku
- hromadu zelenin (okurky, rajčata, papriky,...)

Příprava:
Když to jde, tak den předem si do misky naložíme maso do směsi oleje s kořením.Pozor! s olejem to nepřehánět, jen pár kapek, aby maso nebylo suché. Když to nejde uděláme to teď.
Nejprve ale začneme dresingem, aby se česnek trochu rozležel, než se zbytek udělá. Do malé misky dáme jogurt nebo smetanu, tatarku a rozmačkáme česnek. Pořádně promícháme a necháme uležet.
Do hlubokého plechu (takový ten normální do trouby) dáme na kostečky nakrájená špek a na p látky nakrájenou cibuli. Pokapeme olejem z masa, aby se brambory nepřipékali a o zbytek se postará špek.
Na to rovnoměrně rozložíme na tenké plátky nakrájené a oškrábané brambory. Na vrstvu brambor pak po celé ploše rozprostřeme nachystané maso. A celý plech pokapeme zbytkem oleje s kořením. Pozor na množství oleje, aby jídlo pak nebylo noc mastné. Pokud je koření málo můžeme ještě navrch přisipat.
Plech strčíme do trouby rozehřáté na 250°C a necháme péct.
Mezitím si na kostky nakrájíme zeleninu a déme do misky.
Sledujeme maso a jakmile má tu správnou upečenou barvu troubu vypneme a necháme ještě chvíli dělat.
Potom plech vytáhneme a společně se zeleninou a dresingem servírujeme. Můžeme podle libosti dochutit, ale myslím nebude třeba,
Dobrou chuť!

Když Svišť táhne Devatenáctku

2008-09-30T13:39:00.008+02:00

Jedu tahle autem domů a najednou "prask" a spojka nespojkuje. Pedál jde na volno. Celkem běžná závada u starších aut. Lanko není věčné a když se na spojku věčně šlape, prostě se časem utrhne. Byl jsem 200m před domem, takže jsem v klidu dojel a zaparkoval. Jenže auto bylo nepojízdné. Nezbývalo tedy než auto do autoservisu odtáhnout. Devatenáctku jsem zapřáhl za vypůjčeného Sviště a jeli jsme. Moje auto řídila Katka já jsem řídil Sviště. Táhnout auto je hodně náročné, člověk musí dávat pořád pozor a musí být velmi opatrný. Při výjezdu na hlavní cestu u Živy směrem ke kruháči, jsem však opatrnosti nedbal a rozjel se se příliš rychle na to, že jsem měl za sebou auto. Ozvala se malá rána a ve zpětném zrcátku jsme uviděl, že je zle.Trhavým pohybem rychlého rozjezdu jsem na taženém Renaultu 19 vytrhl tažné oko i s celou masku s nárazníkem. Ne plasty, ale celý přední rám byl v nezvyklé poloze. Padlo pár sprostých slov, ale jeli jsme dál. Kdo by čekal, že tažné oko bude spojeno s rámem auta tak nepevně. Možná stáří možná to tak prostě je.V tom nejbližším dobrém autoservisu mě majitel odmítl s tím, že "jeho kluci" jsou nemocní a že to bude nadlouho. Odkázal mě na autoservis na Chludovce. Auto jsme tedy odtáhli tam a nechali si ho tam cca týden a dnes si ho mám vyzvednout.
Oprava stála 3537,-kč
Možná kdybych si pozval automechanika na zahradu a on mi to vyměnil na místě, bylo by to levnější.
Příště budu opatrnější.

Dva měsíce prázdnin

2008-08-27T16:59:00.011+02:00

I přesto, že už tři roky jsou pro mě jako pro pracujícího člověka prázdniny jen slovo a ne volno, vnímám toto období jinak než zbytek roku. To asi všichni ale, léto je v plném proudu, "nefunguje" skaut, 90% mých přátel jsou studenti a prázdniny mají, takže to ani tak nevnímám. Je to prostě suprovní období ruku, vždycky se na něj těším. A i když bych mohl jet na dovolenou klidně v září nebo kdykoliv, už to není ono.

A co se za ty mé dva měsíce odehrálo? Začaly tradičně táborem. Skautským jak jinak. Letos byl ve velkém-westernovém-stylu. A byl ve Vřesovicích. Tábořiště, které nám padlo do oka patří skatům z Ratíškovic. Tak třeba tam pojedeme i na rok.
Dlouho připravovaná Tuning Party u Johna čili velká oslava narozenin letos vůbec nebyla u Johna,ale z nouzových důvodu se konala u klubovny. Čímž jsme porušili, dlouho dodržované, nepsané pravidlo, že v klubovně a u klubovny se nedělají žádné akce.Snad naposled. Oslavu s přáteli předcházela velká oslava rodinná, ve vánočním stylu (dárky, stromeček...) den předtím.
Aby to nebyly prázdniny nudné, bylo mi ukradeno kolo.Bylo drahé. Bylo zamčené před obchodem a bylo hned fuč. Obstrukce s policií proběhli avšak nečekám od toho nějaký kladný výsledek. Takže jezdím na segřiném, stejně na něm nejezdí:)

Jeden víkend jsem strávil poznáváním českých krajů. Přesněji Pálava a Lednice. Moc pěkné to tam mají, ale příště bych tam jel na kole. Jenže když mi ho ukradli....Noc jsme strávili v Kempu Pálava u hráze nových mlýnů. Opravdu fajn víkend.
No a na závěr dlouho očekávané sjíždění Vltavy. 4 dny na vodě , z toho dva bylo zima a pršelo. Ujetých (upádlovaných) 65 ř.km. Cvakli jsme se 4krát. A 15 hodin jsme strávili ve vlaku. Celkem pěkná bilance:)

Mám to ale těžký život.

2008-05-17T22:02:00.004+02:00

Moje máti zásadně, nedává do koupelny čisté ručníky když ty špinavé dá do pračky, neobleče čisté povlečení na peřiny, když ty staré dá do praní a nedává nové sáčky do koše, když ten plný vynese.
Sakra.
Pak to dopadá tak, že vylezu z vany a nemám se čím utřít ,páč když tam člověk leze předpokládá, že v koupelně bývá ručník. Když přijdu později večer unavený domů, musím si ještě natáhnout prostěradlo a povléct peřiny a nebo najít sáčky do koše a nainstalovat je zrovna, když mám ruce plné odpadku..

Brumov

2008-05-11T17:11:00.006+02:00

V sobotu 10.5. jsme byli na výletě v Brumově-Bylnici. Hlavně teda na hradě. Znám pár lidí z Brumova a všichni okolo mě tam byli, takže dost důvodu pro výlet. Navíc jsme se byli podívat v rekreačním centru Pohoda, známém spíše pod názvem "sidonka". Dost mě překvapilo svou velikostí (spíš malostí) a svým umístěním. Zřícenina hradu Brumov mě celkem oslovila. Pěkný výhled, příjemné prostředí, zajímavá expozice ve sklepeních hradu a hudební festival který zrovna začínal.
Těm, kteří tam ještě náhodou nebyli mohu jen doporučit.

Zákaz odbočení vlevo!

2008-04-29T22:53:00.001+02:00

V honbě za úsporami pohonných hmot přichází americká doručovatelská společnost UPS s revoluční myšlenkou – nezatáčet vlevo. Zdá se to absurdní, ale podle firemního odborníka na plánování tras Toma Dowdyho omezení zatáček vlevo v loňském roce ušetřilo firmě asi patnáct milionů dolarů.

o se rovnalo přibližně dvaceti milionům litrů benzinu.

Důvodem je podle něho velká spotřeba nákladních vozů v momentě, kdy při odbočování vlevo nejdříve čekají na místě při dávání přednosti v jízdě. Podle jeho výpočtů má totiž stojící doručovatelské auto, většinou hmotnější dodávka, zbytečně vysokou spotřebu a také dochází k většímu opotřebení motoru.

Při plynulé jízdě s pravotočivými zatáčkami vyjde celá cesta mnohem úsporněji. Pro letošní rok tak firma předělala veškeré navigační systémy GPS a nastavila digitální mapy tak, aby na trase zdržovalo co nejméně odboček vlevo. Firemní plánovači letos počítají s úsporou až pět set milionů dolarů.

Problémy s cenou ropy řeší i další firmy, o zavedení "levotočivého zákazu" však zatím neuvažují. "O doslovném omezení zatáčení na levou stranu neuvažujeme. My využíváme takzvanou metodu Tour Design. Ta měří zatížení tras a pomocí ní zjišťujeme časové a finanční úspory na trasách po celé Evropě," říká mluvčí DHL Express Pavla Křapová.

"Je to spíše k úsměvu. Moc si nedovedu představit, že bych svým řidičům říkal, aby nezatáčeli na jednu stranu," říká majitel autodopravy Ponyexpress Milan Sůra. I on se snaží uspořit naftu spíše zkoumáním nejkratších a nejméně frekventovaných tras.

Běžní řidiči osobních aut si z milionových úspor pohonných hmot u společnosti, jejíž vozy najezdí stovky milionů kilometrů ročně, brát příklad nemusí. Úsporu při "nezatáčení" vlevo by totiž v rozpočtu vůbec nepostřehli.

Autor: Pavel P. Novotný MF DNES

Znáte ten pocit?

2008-04-05T21:59:00.002+02:00

Jedu autem. Po celém dni kdy jsem dobrovolně a z vlastní zájmu vytvářel hodnoty, vykonával práci bez nároku na jakoukoliv odměnu. Všichni se kterými jsme se ten den viděl, a kteří onu činnost páchali se mnou jsou již jinde. Každý na místě kde je spokojený, někdo sám někdo s jinými lidmi každý prostě jak si to naplánoval.Všichni řekneme zaslouženě a každý jinak svým způsobem odpočívají. Myslím že práce, ona páchaná činnost ten den se vydařila na 98% a zážitky z ní jsou stoprocentní. A to i díky mé zásluze, protože jsme to všechno vcelku dobře naplánoval. Ale i díky všem lidem co se podíleli na bytí té akce.A k tomu všemu z autorádia hraje trochu starý diskotékový hit který jsme zbožňoval! Nebyl moc známy, ale mě dostal a teď ve mě vyvolával vzpomínky. K tomu všemu celou cestu jedu sotva 50km/h, protože vůbec nikam nespěchám a vím že mě čeká relax. A že za sebou mám fajn den.
Zkuste se vcítit....znáte ten pocit?

Lidstvo vymře po motoru...

2008-03-25T16:58:00.009+01:00

Lidi jezdí jako prasata. Jasným důkazem toho jen nejen hromadná nehoda ze čtvrtka 20.3., ale i moje vlastní zkušenost ze silnic a to moc nejezdím. A nějaké výmluvy na počasí a špatný stav vozovky ať vykládají někde jinde. Je sice pravda, že naše D1 je největší parkoviště ve střední Evropě, velmi často přirovnávané k tankodromu, a že sněhové, nazývejme to vánice ne bouřky, k bezpečnosti jízdy nepřispějí, ale formulace:"přizpůsobit jízdu podmínkám a stavu vozovky", jak se praví v silničním zákoně asi má své opodstatnění a velmi často se na ni kašle.
A pak to dopadá tak že se na D1 srazí téměř 200 aut, den na to, kdy se dálnice ve 3.00 ráno zprovoznila, se tak stane hromadná nehoda znova. Podobná situace se stala dnes na A1 v rakousku kde se hromadne srazilo více než 80 aut.A to A1 je oproti naší D1 100 a 1. Druhá věc je to že naše nejstarší dálnice, která se začala stavět už v roce1939 a později 1967, není na podobné situace vůbec připravena a naše policie už vůbec ne takže zde "uvízlo" 20 000 lidí.
Ješteš pár čísel:
Ve čtvrtek na D1 bylo zraněno 30 lidí t zoho 8 težce 2 bojovali dlouho o živo ale nikdo nezemřel. V úterý na A1 30 zraněných 5 ve vážném stavu a nejméně 1 človek zemřel.
V loňském roce zemřelo na českých silnicích 1123 lidí, tedy o 17,5 procenta víc než v roce 2006, kdy policisté evidovali 956 obětí dopravních nehod.
Vyplývá to z předběžných policejních statistik.

V pondělí policisté zaregistrovali 286 nehod. Loňské velikonoční pondělí se sice stalo 309 havárií, ale pouze jedna si vyžádala lidské životy.

Také celkový počet usmrcených osob za tři sváteční dny je letos vyšší než loni. Při nehodách v letošním roce zemřelo deset lidí, v roce 2006 to bylo osm.
Klesl však celkový počet nehod. Zatímco letos jich bylo 868, loni téměř o 400 více.
O letošních Velikonocích zemřeli při nehodách v sobotu tři lidé a v neděli dva. V roce 2006 byla sice sobotní bilance o tři tragické případy vyšší, v neděli ale naopak zemřel jen jeden člověk.

I'm walking

2008-03-09T18:13:00.003+01:00

Po dlouhé době opět píšu;)
Ve středu se mi stala celkem vtipná situace. Jedu si tak autem ze služební cesty ze Zlína směr Otrokovice. Již při startovaní na Mokré se auto těžko chytalo, ale nějak sem tomu nevěnoval pozornost. Už při vyjíždění z křižovatky u Sparu na hlavní auto nějak divně poskakovalo, těsně po tom co jsme si řekl, že na Agip nepojedu, páč se tam blbě jede a počkám až třeba na ÖMV, páč kontrolka stavu benzínu svítila jak zběsilá již několik desítek kilometrů. Kolik to jsem však netušil. Jenže vzápětí někde před zastávkou MHD Podhoří sem už věděl že těch kilometrů bylo dost na to, aby v autě došel kompletně benzín a auto nemohlo pokračovat v krasojízdě. Tak jsem dojel na setrvačnost na zastávku a s přiblblým úsměvem jsem se vydal na nejbližší benzínku-již zmíněný Agip. Zde jsem zakoupil kanystr s 5 litry naturalu 95 a kráčel jsem zpátky k autu abych mohl obsah kanystru slavnostně přesunout do nádrže auta a směle pokračovat v cestě domů.
Poučení? Sice jsme nešel daleko, ale všude nejsou benzínky každých 500m jako ve Zlíne, takže příště si dám sakra pozor kolik mám benzínu:)

Přikládám jeden bonus: Reklamu která se mi vybavila okamžitě po dojetí auta:D

Existuje Santa Claus?

2007-12-02T13:04:00.000+01:00

Na světě je asi dvě miliardy dětí (osoby mladší 18 let). Protože Santa nenavštěvuje děti Muslimů, Hindů, Židů a Buddhistů, snižuje to počet navštívených na 15%, čili asi 378 miliónu (podle Úřadu pro Populaci). Průměrná hodnota 3.5 domácnosti na dítě znamená 108 miliónů domů, přičemž předpokládáme existenci alespoň jednoho hodného dítěte v každém. Santa pracuje o Vánocích zhruba 31 hodin, díky různým časovým zónám. Předpokládejme, že cestuje na západ (což je logické). Celkově to znamená 967.7 návštěv za sekundu. To znamená, že pro každý Křestaňský dům s hodným dítětem má Santa asi 1/1000 sekundy na zaparkování saní, vysednutí, sestup krbovým komínem, naplnění ponožek, snědení občerstvení, které pro něj bylo připraveno, výstup komínem, nasednutí do sani a přesun k dalšímu domu. Když předpokládáme, že těchto 108 milionů domů je rovnoměrně rozloženo okolo Země (což není pravda, ale postačí to pro naše výpočty) znamená to 0.78 mil mezi dvěma domy, celkově 75.5 miliónů mil, nepočítaje přestávky na umyti a odpočinek. To znamená, že Santovy saně se pohybují rychlostí 650 mil za sekundu --- 3000 krát rychlost zvuku. Pro srovnání, nejrychlejší dopravní prostředek vyrobený člověkem, vesmírná sonda Odysseus, se pohybuje směšnou rychlostí 27.4 mil za sekundu a běžný sob dokáže běžet maximálně rychlostí 15 mil za hodinu. Náklad saní je další zajímavý element. Za předpokladu, že každé dítě nedostane dárek větší než středně velká stavebnice Lego (asi jeden kilogram), pak saně vezou 108 tisíc tun, nepočítaje v to váhu samotného Santy. Na zemi utáhne běžný sob ne více než 150 kilogramů. I když zaručíme že "létající" sob unese desetinásobek normálního nákladu, let by nebyl možný s osmi, dokonce ani s devíti soby. Santa by jich potřeboval 72 tisíc. To zvyšuje hmotnost (bez váhy saní) o dalších 21600 tun. Celkově se dostáváme na 130 tisíc tun, což je zhruba dvojnásobek váhy Královny Alžběty (lodi, ne vládkyně). 130 tisíc tun, cestujících rychlosti 650 mil za sekundu vytváří obrovský vzdušný odpor --- zahřívalo by to povrch sobů a saní stejným způsobem jako raketoplán vstupující do atmosféry. Vedoucí pár sobu by absorboval 14.3 quintilionu joulu každý. Krátce řečeno, téměř okamžitě by shořeli, vystavujíc tak náporu pár za nimi a tvoříc mohutnou zvukovou explozi. Celý zápřah sobu by se tak odpařil během 4.26 tisíciny sekundy, neboli během Santovy návštěvy v pátém domě. Ale i kdyby toho nebylo dost. Saně akcelerují z 0 na 650 mil za sekundu během 0.001 sekundy. Přetížení odpovídá asi 17500 G. 125 kilogramů těžký Santa (a to by vypadal ještě celkem hubený) by byl přitlačen na sedadlo saní váhou 2187500 kilogramů, okamžitě drticích jeho kosti a orgány a to by ho změnilo na třesoucí se skvrnu růžového rosolu.
Proto, jestliže Santa Claus existoval, je teď mrtvý.

Zdroj: http://hela.webgarden.cz

Ještě můj názor na Santu: My máme Ježíška, Amíci mají Santu. Takže ať si ho tam nechají a necpou ho do celého světa. Ostatní to taky nedělají. Zkuste pak dětem vysvětlit, že dárky jim opravdu nenosí dědek v červeném ale Ježíšek.

"Smažák"

2007-11-22T19:45:00.000+01:00

Mám tady tip na výbornou a rychlou večeři, přičemž odpadá obalování sýra v trojobale. Není to tak tučné a sýr nevytéká na pánvi. Postup je velmi jednoduchý.....

POTŘEBNÉ INGREDIENCE (na 6 porcí)
150 g tvrdého sýra
200 g šunky
6 celých vajec
tuk a strouhanku na vymaštění
(libovolné koření)
A samozřejmě nějakou nádobu nejlépe velký hrnek(polívkový) nebo nerezovou či keramickou misku.

POSTUP
Sýr nastrouháme a šunku nasekáme na malé kousky. Hrnky řádně vymastíme, vysypeme strouhankou a jdeme plnit....Začínáme vrstvou strouhaného sýra . Na sýr následuje nasekaná šunka. Na šunku rozklepneme 1 vajíčko. Na vajíčko opět navrstvíme šunku. A na konec opět vrstvu strouhaného sýra. Naplněné hrnky vložíme do vyššího plechu nebo pekáčku a zalijeme vroucí vodou , tak do ½ výšky hrnečků. Celé vložíme do rozpálené trouby a pečeme při vysoké teplotě cca 230 stupňů po dobu cca 20 minut do zlatohnědé barvy.

Podáváme z vařenými či opečenými brambory a tatarskou omáčkou.

Dobrou chuť!

Recept doporučuju z vlastní zklušenosti, je to výborné!
Kájo, recept mám od Katky a ta ho má od tety a ta ho má od bůhví koho atd.

PowerShot!

2007-11-14T21:08:00.001+01:00

Dnes jsem celé odpoledne strávil klikáním. Brouzdal jsem po netu a nevím jak, ale dostal jsem se k foťákům. Už dlouho mám v plánu vyměnit svůj kanón(Canon A60).Ve své době jeden z nej kopmaktů na trhu, který dostal mnoho ocenění. Ale, kde jsou ty časy. Ne že by už byl na fotohřbitově, ale už je to stařík a nemá tam daleko. Občas zlobí a má něco(a někoho-tím nemyslím sebe) za sebou. Mám ho již 40 měsíců(něco přes 3 roky) a za tu dobu technika značně pokročila a s ní i moje nároky. Takže současné funkce pro mě již nejsou dostačující, a proto jsme se začal pokoukávat po novém. Dnešní nabídka fotoaparátu a vůbec veškeré elektroniky je tak široká, že zorientovat se, dá dost práci. Naštěstí tomu trošinku rozumím a vím co chci, tudíž to bylo jednodušší. Při výběru čehokoli si člověk musí dát otázku co chce a pak podle toho vybírat (a že je z čeho). Moje první otázka nebyla jestli na to mám prachy. Nemám( i když ráno jsme se ještě měl:( ). Ptal jsem se sám sebe:Chci opět Canon nebo dám přednost jiné značce?Lákal mě totiž i Panasonic (mám s ním pár zkušeností). Pak jsme si ale odpověděl, že chci Canon, protože je mi ta značka sympatická, je zárukou kvality a jsem na ni zvyklý stejně jako na ovládání, které je pro mě velmi ergonomické (prostě jednoduché a pochopitelné i bez návodu).
Další otázka se již týkala peněz. Je totiž důležité, kolik peněz do toho chci investovat, páč od toho se to vše odvíjí a navíc se výběr velmi zúží.Nuže, další otázky probíhali v technické duchu. Kompakt nebo ultrazoom(ne, zrcadlovku opravdu nepotřebuju), kolik Mpx, jaký displej, jaký blesk, jaký hledáček, jakou barvu(ano i ta je důležitá).A dál už se velice rozhodovat nedá, když už je to od jedné značky, protože takové ty serepetičky a vychytávky už tam jsou stejné.Takže jsme klikal, prohlížel a četl a četl (opravdu) recenze a články až jsem dospěl k názoru že CHCI
Canon PowerShot S5 IS.
Takže mám další sen. (Kdyby se někdo ptal jak to vypadá když má někdo vysněný foťák, mobil, auto a pod.) Jo, jinak vyrábět elektroniku je kšeft jako prase, takže vřele doporučuji začněte něco vyrábět.

Medvědín z mobilu. A česky.

2007-11-12T21:12:00.000+01:00

Majitelé nových modelů telefonů Sony Ericsson mají stejně jako já možnost publikovat na svůj blog přímo z mobilu. Tuhle vymoženost jsem sice objevil hned když jsme měl telefon nový, ale začal jsme se tomu věnovat až teď. Má to výhodu v tom, že když máte aktuální myšlenku můžete ji hned publikovat.Jako často já. A navíc je teď blogger.com i česky, takže blogování a je mnohem jednodušší.
Hned na začátek Moon na dvorku Naděje;)

Svaťa potápěč!

2007-11-11T13:54:00.001+01:00

Jedině blázen muze běhat po venku v ploutvích když je 5*C

(Je)seník(y)

2007-09-03T17:50:00.000+02:00

2007-08-07T19:31:00.001+02:00

Mentos & Cola

2007-07-24T20:38:00.000+02:00

Zkusili jste někdy hodit Mentos do Coly? Ne? Zkuste to je to sranda;)
A mrkněte i na další videa s Mentos a Colou...

Cestou z Vlachovic

2007-06-23T10:48:00.000+02:00

Po tom co jsme domluvili ještě nějaké detaily co se týče tábora a po zjištění ,že se nám provětrají peněženky, když jsme zjistili, že ubytování na táboře bude dvojnásobně dražší, jsme se v doprovodu paní z vesnice a velmi mírného kapkání vrátili dolů do Vlachovi, vysadili paní a vydali se směr rodné Otrokovice. Zpátky jsme nejeli přes pekelný kopec Doubrava, ale vzhledem k méně klikaté cestě jsme jeli přes Dolní Lhotu. Ještě než jsme v Haluzicích změnil směr, zastavili jsme nad dědinou vystoupili z auta a počali všichni telefonovat neboť jako první nám volala Zuzka že jí padá klubovna na hlavu.Očekávané přívalové deště již postihli Otrokovice a počali společně s panem větrem páchat škody. Stáli jsme na kopci a na jedné straně ve směru naší cesty, černota mraků splývala s černotou lesa na kopci a na druhé vysvítalo mezi mraky sluníčko. Nad námi bylo šedo, vál vlahý větřík a ptáčci si prozpěvovali. Nebylo tedy kam spěchat. I přesto jsme se rozjeli vstříc hromům, bleskům, dešti a vichřici. Teprve cestou do Zádveřic nám začalo opravdu hodně pršet a rychlost naše i aut kolem se zpomalila tak na 50, páč víc to nešlo, nechtěl-li někdo riskovat alternativní cestu v příkopu či srážku s někým jiným.V hustém dešti jsme jeli v podstatě až do Otrokovic. Krom toho, že nebylo vidět skoro nic přes hustotu kapek tak ani mé pokažené ovládání od ventilace mě nepomohlo. Vzduch foukal jen na nohy a na nás, ale na okno ne, takže zamlžené okna měl na starosti John s jelenicí:) Akční to začalo být teprve v Zlíně když jsme se začali brodit v desítkách centimetrů vody na cestě a ze Zlína, který je v kopci se stala jedna velké řeka s mnoha potůčky kolem, takže třeba od Velkého kina na Náměstí práce tekl jede velký potok beroucí s sebou vše drobné co bylo na cestě. Nedalo se jet ani v pravém pruhu neboť kraj cesty byla jedna velká kaluž. A chvíli jsem nevěděl jestli si nemám začít říkat pan kapitán namísto pan řidič..Od špáru dál už byla cesta klidnější.Další vzrůšo nastalo až v Vítkovicích kde se neznámo z kterých kopců, když tam žádné nejsou, vzalo na cestě a v příkopě obrovské množství vody, tak, že i Hřiště Viktorky bylo jedno velké brouzdaliště. Opodál lidé s telefonem v ruce bezmocně mávali rukama nad zatopeným sklepem a garáží. Vše bylo jasné když jsme uviděli kanál z kterého do výše 20 cm proudem vytékala voda. Další velké překvapení nás čekalo až na Baťově, kde teda už nepršelo tolik a tak byli i vidět. Prohnal se tu docela silný větřík, páč lámal vše co mu přišlo do cesty. Vzrostlé lípy vyvracel z kořenů a statné smrky lámal v půlce. Ohýbal malé stromky, lámal bezohledně větve. Otvíral střechy jako konzervy, a dělal pěkný bordel. Naše cesta skončila u klubovny. I přesto, že všude kolem byly polámané a vyvrácené opravdu velké stromy tak stromy těsně vedla naší klubovny zůstaly bez poškození. Což bylo asi jediné štěstí. Klubovna ovšem bez újmy nezůstala. Neznámo jak, ale vítr odnesl dva bloky vlnitého eternitu z kterého máme střech a tak začalo pršet na půdu a pak i dolů do velké klubovny. I přesto a možná snad proto, že pořád pršelo museli jsme střech alespoň troch opravit, aby do ní dál nepršelo. Částečně se to podařilo, ale bude to chtít vetší opravu. Ještě při odchodu jsem si všiml, že jedna rýna neodtéká a zjistil jsem, že je ucpaná takže jsme závadu jednoduše odstranily a mohli je jet domů.
No co aspoň bylo vzruší, to horko už byla nuda..:)

Poděkování

2007-06-23T10:00:00.000+02:00

Chci poděkovat všem, kteří mi v roce 2006 poslali maily :

díky vaší dobrotě :
- jsem přestal pít coca-colu, neboť se s ní čistí skvrny na wc
- už ani nechodím do kina, neboť se bojím, že si sednu na infikovanou jehlu aids
- potím se, neboť již nepouživám doedoranty, dozvěděl jsem se totiž, že způsobují rakovinu
- již neparkuji v krytých parkovištích, neboť se bojím, že mi někdo daruje parfém, aby mě nadrogoval a znásilnil
- všechny moje úspory jsem poslal na účet amy bruce, chudého dítěte, které čeká na transplantaci srdce již alespoň posté a je zajímavé, že od roku 1995 má stále 7 let.
- můj mobil nokia, který jsem měl dostat zadarmo stále nepřišel a ani lístky do disneylandu
- 21 x jsem přeložil oslavu svých narozenin, neboť stále čekám na donášku vína zdarma a všichni mí přátelé již se mnou nemluví
- zapsal jsem své jméno na list s dalšími 3000 jmény na záchranu veveřice z mozambiku, která má každou chvíli vyhynout (a je tak vzácná, že ji ještě nikdo neviděl!)
- dozvěděl jsem se po 170-té, že msn hotmail mi zruší mailovou schránku, ale stále se nic nezměnilo
- znám již recept, jak najít spřízněnou duši: stačí napsat jméno na papír, poškrábat si záda a přitom se točit ve směru hodinových ručiček kolem renaulta 4l
- měl jsem mít neštěstí již přibližně 3000 x a být mrtvý asi 67 x, neboť jsem nikdy neodeslal maily dál a už vůbec ne do 24 hodin.

Děkuji vám

Vtipná neděle:o)

2007-06-04T20:20:00.000+02:00

Atletické závody a probíhá hod kladivem.
Do klece vstoupí Čech roztočí kladivo a hodí 81metrů.
Následuje velký potlesk a reportér se ptá závodníka, kde že se to naučil takhle házet?
Čech odpoví: "Jsem kovář a s kladivem pracuju dnes a denně."
Po něm nastoupí Slovák a dosáhne výkonu 82metrů. Ještě větší potlesk a reportér se ptá na to samé.
Slovák odpoví: "Jsem dřevorubec, pracuji v lese a proto mám takovou sílu."
Jako poslední jde na řadu cikán, opře se do toho a naměří mu 85metrů.
Obrovské ovace a udivený reportér se táže, kde pracuje on.
Cikán odpoví:"Jsem nezaměstnaný."
Reportér se proto ptá, jak je možné, že má takovou sílu?
Cikán na to: Když jsem byl malý, tak mi dědeček povídal, jak ti někdo dá do
ruky kladivo, lopatu nebo něco podobnýho, tak to zahoď jak nejdál můžeš...

Po ulici kráčel dobrý, čestný Róm. Najednou, z ničeho nic, přiběhl k němu zákeřný důchodce, napíchl se mu na nůž a vnutil mu svoji peněženku..

Šejk posílá svého syna na studie do Ameriky. Po 14 dnech přijde dopis. "Škola je dobrá. Všichni spolužáci jezdí do školy autobusem, jen já autem!"
Šejk pošle šek na 500.000$ se vzkazem "Tak nám tam nedělej ostudu a ten autobus si taky kup!".

Rozhořčený Skot píše do redakce jednoho časopisu: "Pokud nepřestanete psát ty hloupé vtipy o Skotech, přestanu si váš časopis půjčovat!"

Jaký je rozdíl mezi českým politikem a baterií? Baterie má alespoň jedno plus!

Přijde poslanec s výplatou domů a začne bankovky vytahovat z tašky.Žena se na to zděšeně kouká a povídá: "Prosím tě, co s nimi mám pořád dělat? Vždyť už jich máme plné skříně a šuplíky. Já už to nemám kam dávat!" A poslanec povídá: "A to si představ, jak to musí vypadat v rodinách, kde pracují oba!"

Děti ve škole dostaly za úkol napsat slohovou práci na téma "Chudá rodina." Dcera milionáře nejprve dlouze přemýšlí a potom začne psát: "Byla jednou jedna chudá rodina. Otec byl chudý, matka byla chudá.
Chudá byla i jejich služka, šofér a zahradník. I jejich kuchař byl chudý..."

Sedí na zahradě chlap a žere jitrnice, tlačenku, prejt... Za plotem stojí žebrák a slintá.
Chlápek se na něj podívá a říká: Chceš kousnout ?
Ano, ano !
AZORE, TRHEJ !!!

-Tati, potřeboval bych nový hard-disk..
-A kouzelné slovíčko?
-Kua!Všechno je dneska zaheslovaný...

Starý Arab žije již pres 40 let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je zde sám a cítí se již starý a slabý.
Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne napsat mu e-mail:
Milý Ahmede,
jsem moc smutný, ze nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, ze kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec
Obratem obdrží odpověď:
Milý otce, prosím tě, nedělej v žádném případě na zahradě cokoli!!!
Schoval jsem tam "tu věc". Taky tě mám rád. Ahmed
Jen pár hodin nato obklíčí dum starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují....
Týž den dostal starý muž ještě jeden e-mail od syna:
Milý otce, jistě je nyní zahrada kompletně zryta a můžeš zasázet své brambory.
Víc pro tebe z takové vzdálenosti nemůžu udělat. Mám tě rád.
Ahmed.

Manželský pár z Minneapolis se rozhodl odletět na Floridu, aby se vyhnul obzvlášť studené zimě doma. Manželka potřebovala v zaměstnání dokončit ještě nějaký úkol, a tak se rozhodli, že manžel poletí ve středu a jeho žena jej bude následovat až příští den. Manžel po příletu do Miami v hotelu zjistil, že má ve svém apartmá k dispozici i počítač s internetovým připojením. Rozhodl se tedy poslat manželce e-mail. Při psaní adresy ale vynechal jedno písmenko, chybu nepostřehl a e-mail tak odeslal na špatnou adresu. Mezitím, kdesi v Houstonu, se vracela jedna žena z pohřbu zesnulého manžela. Její choť byl po mnoho let významný činitel a tudíž přišlo velké množství kondolencí včetně i e-mailem. Vdova se rozhodla poštu přečíst a už po přečtení prvního e-mailu hlasitě vykřikla a v mdlobách se sesunula k zemi. Výkřik zaslechl její syn, vběhl do místnosti,uviděl matku ležící na zemi a na stole běžící počítač. Na monitoru četl následující: Komu: Mé milované ženušce Předmět: Jsem na místě Datum: 16.ledna 2006 Vím, že budeš mým e-mailem překvapena.
Tady totiž jsou počítače taky a já ti tedy můžu o sobě poslat zprávu.
Právě jsem dorazil a jak vidím, vše je tu připravené i pro tvůj zítřejší příchod. Moc se těším, až tě zase uvidím! Doufám, že tvá cesta sem bude stejně bezproblémová jako byla ta moje. Tvůj milující manžel
P.S.: Tady dole je opravdu horko.

Nejsem z cukru...

2007-06-02T22:36:00.000+02:00

…takže když zmoknu tak se nerozpustím. Zkusili jste někdy jít v dešti s vědomím, že deštník máte v batohu? Zkuste to. Opravdu. Já to mám právě za sebou. Šel jsem se projít, ale začalo pršet a tak sem zašel na pivo. Dvě. Ale víc ne. A když jsem se vracel, čekaje na zastávce na bus a pln myšlenek, které ve mně vyvolávaly spoustu pocitů, sem začal přemýšlet co tak asi dneska večer lidi dělají…Napřed jsem si vzpomněl na své nejbližší. Někdo si užívá poslední divokou párty se spolužákama, někdo pije pivo s kámošem v nové hospodě, někdo sedí u PC a hraje hry, někdo brouzdá po netu, někdo drtí čas na ICQ, někdo se dívá na film ať už sám nebo nesám, někdo je v práci, někdo jede z práce, někdo jede do práce, někdo se opíjí na diskotéce, někdo se právě vyboural, někdo právě ukájí chtíč, někdo páchá hygienu, někdo píše do blogu, někdo píše mail, někdo tankuje benzín, někdo sedí na rybách, někdo právě usíná, někdo už tvrdě spí, někdo bdí a myslí na někoho, někdo bdí a myslí na všechny, někdo bdí a něco ho bolí, někdo bdí a bolí ho srdce, někdo řeší mezilidské vztahy mezi 4 očima a za chvíli mezi dalšíma 4 očima…a nakonec ta koule možná zmizí..

Viikend!

2007-05-30T20:52:00.000+02:00

Chtěl jsem napřed reagovat jen v diskuzi pod Lindiným spotem Parádní, ale jak jsem se rozepsal tak jsem si řekl, že by nebylo na škodu napsat po dlouhé době taky něco do svého blogu.
Ten víkend za to totiž stojí. Myslím, že to byl parádní víkend a opět se ukázalo, že když chceme, dokážeme udělat i kus práce a že jsme dobrá parta. Až na to fiasko s tím filmem v pátek večer. A z toho nedělního večera jsem neměl špatný pocit. Měl jsem takový pocit, jakoby končila jedna kapitola života. Ne moje, ale mám k ní blízko. Bylo vidět na všech (holkách), že jim to leží v hlavě. Ale na všem co končí je pěkné, že něco nového začíná…Vím, klasika, ale je to pravda…
Asi to vezmu pozpátku..V neděli ráno jsem jel za otcem do Olomouce dát mu „nový“ počítač, protože zatoužil být spojen se světem pomocí internetu. Sice se ten PC napřed nechtěl rozjet, ale nakonec se mu muselo chtít:) Zvládl jsem i rychlokurz obsluhy PC a Internetu.
Sobotní grilovačka u nás byla taková zvláštní. Teda alespoň mě se zdála. Kromě toho, že se naše pergola poprvé rozsvítila, tak sem si i užil pohodu za stolem a nekrčel se pořád u grilu. Jak to skoro vždy bývalo. Pokaždé říkám, že to dělám naposled, protože když je někdo domácí, musí pro všechno běhat a starat se o ostatní a pořádně si to neužije. No ale nikdy to nevydržím a znova to grilování uspořádám, protože vím, že když ne já tak nikdo. A navíc když jsem postavil tu pergolu, tak přece nebude stát jen tak:)

Všechny barvy konce

2007-03-11T08:44:00.000+01:00

Klíček v dlani

2007-03-11T01:35:00.000+01:00

Vracím se domů po zvláštně prožitém dni a po hodně shibiii večeru s pocitem, že mít postel, která je jen moje, je jedna z nejlepších věcí na světě. V ruce žmoulám obyčejný malinký klíček, který mě dělí od mojí postele a procházím zkrz centrum dění na Baťově, kolme Společenského domu, kde to ovšem žije asi hlavně v sobotu večer.Vidím okna vibrující pod tlakem beatu z diskotéky; refletory prosvítající skrze škvíry mezi težkými závěsy; spoustu mladých lidí čekajících na noční autobus; pobíhající teenagery jen tak v tričku; párečky líbající se na lavičkách; mladíka čůrajícího do porstřed okrasného záhona; partičku, která hraje flašku, ale vítězí ten, kdo se trefí do odpadkového koše z dálky, jinak sbírá střepy. A přehlédl jsem jistě nějaké zvracející za rožkem či v keříku. Ještěže mám svoji postel..

Životní priority

2007-03-04T23:59:00.000+01:00

Jsem na samém konci týdne. Za půl hodiny je půlnoc a ještě než v peřinách vyčkám na následující den, honí se mi hlavou myšlenky za posleních několik hodin či dní. Kromě týdne, který přímo překypoval myšlenkami v mé hlavě, až jsem měl pocit, že se mi hlava roztrhne se my taky vybavují situace z jeho závěru, tedy z víkendu. Který byl opět nabouchaný. Mimochodem myšlenka o zrušení blogu mě přešla. Myslím, že jsou důležitější věci, než přemýšlet o zrušení blogu. A právě priority mě přivedly k napsání tohodle spotu. Právě dnes jsem zažil tři situace, které se mi daly dohromady až před chvílí, když jsem zažil tu poslední. Napřed první. Dnes jsme se byli podívat za mojí babičkou na ARO. Ve svých téměř 88 letech a ne moc dobrém zdravotním stavu si zlomila krček, musela na operaci a teď je odkázánana přístroje. Ne, že by ji udržovali při životě, ale pohled na moji babičlu opletenou hadičkam a kablíky na pokoji s dalšími podobně, ne-li hůře, vypadajícími lidmi v nemocnici, která mě svým vzezřením vrátila snad o 40 let zpět, nebyl moc příjemný. V první chvíli se mi prohnalo hlavou, že tohle asi nechci vidět. Ale už bylo pozdě. Uvědomoval jsem si situaci. Na jednu stranu babička, kterou mám moc a moc rád, leží bezmocně na nemocničním lůžku a nikdo neví, jestli ještě, jestli vůbec, přijde domů po svých. Děsí mě totiž představa, že by umřela v nemocnici. Na stranu druhou, kolem pobíhají hezké(a to jako fakt) sestřičky, které se zájmem pečují o (staré) bezmocné paciety, v prostorách, které jim asi nikdo nezávidí a mě v tu chvíli napadá co je vedlo k tomu, že chtěli dělat tohle povolání a jestli je jejich, myslím velmi náročná, práce dostatečně ohodnocena. Přitom mi přijde, že tahle práce je pro ně asi rutina, a že pacienti "přichazejí" a "odcházejí" a s nimi příběhy blogujících vnuků. To byla první situace kdy jsem dnes přemýšlel o životních prioritách. Druhá situace, kdy přišli jako náhodou na řadu životní priority, byl pořad "Výměna manželek". Jedinečná reality show, která mění osudy lidí. Při výpovědi "učinkujících" bylo zřejmé, že stačí málo k tomu, aby si človek uvědomil svoje životní postavení a svoje životní priority. A taky to co dělá špatně a co dělá líp než jiní, vše je samozřejmě relativní. Poslední situace, která mi přivodila myšlenky na životní priority se zdá být banální, ale v kontextu to tak navypadá...."Musím se ještě učit, ale už na to nemám sílu. To bude poprvé co se vědomě nenaučím." Tahle věta, která mi byla odpovědí, ve mě vyvolala myšlenku, jestli je právě učení, kterým človek (jak který ovšem) tráví kolem 15 let svého života, tou správnou životní prioritou na prvním místě. Jsou lidi, kteří považují vzdělaní a věnování se mu za významnou životní prioritu a jsou lidi kteří vzdělání berou jako nutnou součást života a nechtějí se jim nijak podsatně omezovat. Já patřím k té druhé skupině i když už nestuduju. Samozřejmě životní poriority se postupem času hodně mění. Ale myslím, že ty základní se ve svém základu nemění. I když....

1060

2007-02-26T20:57:00.000+01:00

Je pondělí po docela hodně nabouchaném víkendu. Myslím, že všichni, co čtou, tak ví co tím "nabouchaný" myslím. Hlavou se mi dnes v práci honilo asi tísícšedesát myšlenek a jedna z nich taky byla, že asi zruším svůj blog, protože mám pocit, že jsou věci, které bych neměl říkat celému světu , ale jen mezi 4 očima. Možná se z toho ale vyspím a možná taky ne.

Hľadám ťa - ajsíkjů

2007-02-22T19:09:00.000+01:00

Dostal jsem mailem vtipný text o tom jak poznám, že žiju v roce 2007...třeba tak, že bez přemýšlení zadám svůj PIN mikrovlnce, mám již 4 roky stejné pracovní místo, ale tři různé firmy, po dlouhém dni v práci se doma hlásím firemním jménem v telefonu. Ale taky tak, že posílám mail kamarádovi, který sedí hned vedle mě, že když ráno vstanu, ještě před kafem spustím Outlook, propadnu panice, když vyjdu z domu bez mobilu a vrátím se pro něj, že při úsměvu nakláním hlavu...:-) nebo taky, že jsem ztratil kontakt s přáteli, kteří nemají mail...A co je na tom všem kromě toho, že se tomu zasměju smutné? Že je to všechno pravda! Kdo je z roverů nejméně informovaný člověk? John. A proč? Zkuste tipovat.... jo, nemá mail. Co myslíte, že udělám první když přijdu domů z práce? Přečtu si maily a zapnu ICQ. Nebo, zkuste někdy nechat mobil ráno doma. Budete celý den nervozní. Proč jsou lidi na ICQ neviditelní, nechtějí, aby jim někdo psal? Nebo proč mají ve statusu napsáno, nepište mi jsem napruzený! Tak proč je přihlášený když nechce, aby mu někdo psal. Jste nezvozní, když vám za celý den nepřijde jediná zpráva nebo mail? Já nevím, mě se to nestává. To není, že bych se chlubil, to je žalostný fakt. Proč se problémy mezi lidmi řeší pomocí SMS, mailem nebo na ICQ? Proč si kamarádi, kteří se vidí přes týden názory vyměňují v komentářích na blogu, v diskuzích nebo na chatu? Proč si lidi píšou blogy? To si jako neumějí popovídat normálně mezi 4 očima? Taky to dělám, že si osobní problémy řeším přes SMS nebo ICQ. Dělám to nerad, ale v tu chvíli je to jdnodušší, než to v hlavě tutlat a řešit to později. Dnes už se na ICQ můžu vidět s 80% všech kamarádu, se kterými si mám co říct a dokonce i s těmi, se kterými si toho říct moc co nemám, ale mám je v kontakt listu. Od té doby, co má můj nejlepší kamrád internet a ICQ, tak jsme spoju přestali chodit na pivo. Občas teda jo, ale...Je ICQ šetřič času (nemusím se s těma lidma scházet a složitě se domlouvat), nebo je to žrout času a kecáním (o ničem) trávím obrovskou spoustu času, který by se dal trávit jinak. Všichi trávíme u počítače velkou část našeho života, napadlo mě, že zkusím za každou hodinu co strávím u počítače, strávit hodinu v přírodě, nebo aspoň na procházce. Jen za napsání tohodle spotu bych ušel 3km lehkou chůzí mezi stromy. Takže myslím, že teď budu trávit hodně času v přírodě a na procházkách. Ale třeba taková pořádná akce, jako bude teď o víkendu se taky počítá. Takže za víkend naběhám hodiny na počítač:)...ale co když už pak na kompenzaci přírodou nebude zbývat čas??

ujela mu "Ovečka"

2007-02-19T19:08:00.000+01:00

Mám pocit, že je čas napsat další spot... Je sice pravda, že spisovatel ze mě asi (asi určitě) nikdy nebude, ale občas se najde pár věcí, se kterými se chci podělit s ostatními. Možná bych měl začít víc číst, abych mohl víc psát.
Sobotní ples, tedy ples hasičský, fašankový, mi udělal další obrázek, jak může takový ples vypadat. Kromě toho, že panu kapelníkovi ujela "Ovečka" a další songy, které se střídaly v rytmu polka, polka, valčík, polka, polka, polka, ploužák, valčík, polka,....bylo docela komické, jak s průběhem večera přibývala společenská únava a naproti tomu odpadaly společenské konvence. A při pohledu na dvouřad držící se kolem ramen, který zpívaje mě neznámou lidovou píseň osvěžoval se domácí slivovicí jsem si říkal, co ti všichni asi dělají. Kdo je pan ředitel, kdo je paní, učitelka, kdo je pan obchodník, kdo je paní v trafice, kdo je pán za volantem, kdo je pán s lopatou,... Nakonec se všichni klátili ve stejném rytmu na jakoukoliv hudbu. Když jsem si představil, že domů pojedu s první cenou tomboly v náručí, chtěl jsem tu vepřovou hlavu raději nevyhrát. Když jsme se ale dověděli, že na 25 cen v tombole připadá asi 2000 losů můj strach o první cenu odpadl. A nedoufal jsem už ani v plastový barel či dřeváky:)

Milý deníčku

2007-02-11T12:51:00.000+01:00

Nebo spíš milý blogíčku? Při zakládání tohodle blogu mě napadla otázka, proč to vlastně dělám? Proč to vlastně všichni dělají? Když se ještě děníky psali do deníku a schovávali se pod polštář, tak si je četl většinou jen pisatel, tedy spíš pisatlka, protože neznám mnoho kluků, co by si psalí deník. Myslím že lidé mají potřebu se vyjadřovat, dávat najevo své pocity a názory ostatním. To bylo asi to, co mě vedlo k tomu, založit si blog. A proč tady a teď? No, protože sem si tady a teď četl V cilindru, a to mě inspirovalo k tomu, abych své myšlenky o blogu zrealizoval. Jako shodou náhod se ke mě dostaly dva články z Novinek.cz jeden byl zápis z blogu mladén pisalele na Novinkách o ůrovni diskůzí pod články. Psal že, takového zvěrstva se dále nechce účastnit a tak si založil blog a své názoy a pocity bude vyjaldřivat takhle. Další článek se týkal "průkopníka" českého blogingu, Ostravaka Ostavskeho. Článek o tom že vydává poslední, šestou, knihu ze svými zapisky a že se "stahuje z výsluní". Nikdy jsem jeho zápisky nečetl, ale několik řádek se ke mě dostalo, jako asi ke každému. Takže k tomu abyste dnes mohli oslovit několik desítek tisíc lidí stačí jen internet.Žádné knihy nebo čsopisy. Prostě jen blog, o kterém může vědět jen někdo nebo všichni. Takže vzhůru do psaní a žádné schovávání pod polstář!